AKTUALIZACE: 11.11.2025
Publikováno: 04.7.2023
Rubrika: Fauna (živočichové)
Region: Děčínsko • Destinace: České středohoří
VOLAVKY NA PLOUČNICI
Když se nespěchá, ukáže vám příroda ráda svoje zázraky
Tak jsem vyrazil pěkně v klidu s foťákem na procházku kolem řeky Ploučnice. Mezi Děčínem a Březinami je nyní pěkná cyklostezka, odkud se dá pozorovat život na řece. Docela rád sem chodím odpočívat od městského blázince. Lidi zblbli, život zredukovali na pohyb mezi prací a obchody, a když chtějí vidět zvířata, tak se hrnou „nakupovat zážitky“ do ZOO. Přitom stačí jen vyjít kousek za město.
Foto: Karel Veselý
ŘEkl bych, že volavky se i docela rády fotí. Když jsou na lovu, starají se více o kořist, než o čumily na břehu.
Patřím k těm lidem, kteří chodí do přírody sólo nebo s kamarády turisty docela často. A příroda je za to vděčná, vždycky mi něco zajímavého ukáže. Nejsou to sice nosorožci nebo žirafy, ale kolikrát se podivuji nad tím, kolik máme i v našich českých luzích a hájích pozoruhodností. Jsou všude kolem nás, jen jim nevěnujeme pozornost. Tak třeba volavky na Ploučnici.
Kde je čistá řeka, tam jsou i ryby. A kde jsou ryby, tam se objevují další zvířata, která si na rybách rády smlsnou. Naštěstí jsme se naučili chovat v některých ohledech k přírodě trochu šetrněji. Tak třeba voda v Ploučnici se mi zdá čistější, než tomu bývalo před třiceti lety. A díky tomu se sem vracejí živé bytosti, které sem sice od pradávna patřily, jenže lidi je vystrnadili svým bezohledným chováním.
Vrátily se k nám i volavky. V české fauně známe šest druhů - volavku popelavou, červenou, bílou, stříbrnou, vlasatou a rusohlavou. Ve světě je však velké množství dalších volavek. Je to poměrně hojný pták, většinou závislý na vodním prostředí, kde hledá potravu. Svůj dlouhý krk volavky používají jako tětivu vystřelující ostrý zobák jako harpunu. Běda tomu, kdo se jí připlete do cesty. Přes svoji nespornou krásu je volavka drsný predátor, možná potomek dravých dinosaurů. Kromě ryb totiž zbaští klidně i žáby, hraboše i jiné ptáky. Plení hnízda, prostě zbaští vše, co se hýbe a co je přiměřeně velké.
Nicméně volavky jsou krasavice. Rozpětí křídel mívají přes půl druhého metru. O tom se můžete přesvědčit až vyrazíte na cyklostezku kolem Labe nebo Ploučnice, kde jsou docela hojné. Jejich let ve skalnatém labském kaňonu vždycky zaujme naši pozornost. A to je důkaz, že i život v našich řekách stále funguje. Ale toho si doma u televize nebo mobilu těžko všimnete.
Fotografie k článku:
Foto: Karel Veselý
ŘEkl bych, že volavky se i docela rády fotí. Když jsou na lovu, starají se více o kořist, než o čumily na břehu.
Foto: Karel Veselý
Vidíte to bystré oko? Skoro jako objektiv foťáku. Kombinace zobák, oko, krk je pravá příčina toho, že volavky v evolučním výběru dobře obstály.
Foto: Karel Veselý
Když dospělá volavka roztáhne křídla, dá to dobře půl druhého metru. Je to vlastně obr v naší ptačí říši. Určitě potomek pradávných pterodaktylů.
Foto: Karel Veselý
Vypadá nevině, ale je to zdatný a přičinlivý lovec. Proto ji také rybáři nemají moc rádi a dovolávají se jejího vyhubení. Zase ta lidská bezohlednost.
Foto: Karel Veselý
Díky tomu, že v Ploučnici najdou volavky potravu i v zimě, je možné je pozorovat i v tomto ročním období.
Foto: Karel Veselý
Start volavky k zimnímu lovu.
Foto: Karel Veselý
Volavka trpělivě čeká v proudu řeky na rybku.
K článku nejsou odkazy.
Komentáře k článku:
Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:
