Autor článku:

Karel Punčochář

PROFIL

O ČEM PÍŠE:

NAŠE TIPY:

AKTUALIZACE: 4.8.2025

Publikováno: 07.8.2023

Rubrika: Reportáž z akce / Hory - vrcholy

Region: Mostecko • Destinace: České středohoří

OVČÍ VRCH A BÍLINSKÁ KYSELKA

Co mají společného Kaňkovský a Ovčí vrch s proslulou minerálkou?

V polovině července jsme se s ústeckým Klubem českých turistů vydali na zvláštní místo na samé hranici „Mordoru“. Viděli jsme obrovskou díru do krajiny, kde se masivní zubaté příšery zakusují svými ocelovými zubisky hluboko do země, aby z ní spolu se spoustou hlíny vyrvaly zkamenělé přesličky a plavuně metamorfované do podoby hnědého uhlí. Hlavním cílem našeho výletu však byl Ovčí vrch u Bíliny, který proslul díky světoznámé minerální vodě - Bílinské kyselce.

Foto: Karel Punčochář

Skupina členů naší turistické výpravy na Ovčí vrch, který se nachází na červené turistické trase mezi Bílinou a Braňanami.

Dvanáctikilometrový výlet po červené turistické stezce jsme se podnikli z města Bíliny. Nejprve jsme se vydali ulicí s příznačným názvem Kyselská. Ta nás brzy dovedla k areálu lázní Kyselka s půvabnými pseudorenesančními pavilony z konce devatenáctého století. Tehdy zde lázeňský provoz rozkvétal díky léčivým pramenům, které byly pod vrchem Kaňkovem objeveny již v šestnáctém století. V místě původního minerálního vývěru dnes stojí nepřístupný pavilonek, ale i lázně samotné jsou dnes bohužel mimo provoz.

POD KAŇKOVEM KONČÍ MINERÁLNÍ PRAMENY KRUŠNOHOŘÍ

Bílinská kyselka pod Kaňovem je nejvýchodnější výskyt minerálních vod pod Krušnými horami. Každého jistě napadne, že prameny musejí být narušeny blízkou těžební činností. Bílinská kyselka však vzniká v hloubce několika set metrů reakcí podzemní vody s rozpuštěným oxidem uhličitým obsaženým v rule. Obohacená minerální voda stoupá k povrchu podél poruchy v zemské kře. Některé vývěry byly skutečně také v oblasti dnešního uhelného dolu, například u zaniklé vesnice Jenišův Újezd (zánik roku 1974). Ty jsou už nadobro ztraceny.

KDYŽ DOKTORŮ PRO CHUDÉ NEBYLO, LÉČILA KYSELKA

Voda s prokazatelně blahodárnými účinky byla od dob středověku jímána nejprve z řady povrchových pramenů vyvěrajících pod vrchem Kaňkov. Ve druhé polovině devatenáctého století, kdy lázeňství nabývalo na rozmachu, byly ke zdrojům minerálky zhotoveny až 130 metrů hluboké vrty. Říká se, že Bílinská kyselka patří mezi nejcennější přírodní zdroje léčivých vod v Čechách. Je vhodná k přímému požívání i k inhalování. Bílinská minerální voda je silně uhličitá se zvýšeným obsahem kyseliny křemičité a fluoridů. Díky vysokému obsahu volného oxidu uhličitého je přirozeně perlivá. Dnes se čerpá z hloubky 190 metrů ze zdrojů nacházejících se přímo v masivu vrchu Kaňkov. Ale už v 16. století se plnila do hliněných džbánků zapečetěných voskem, aby se pak expedovala zákazníkům do dalekého okolí. Její léčebné účinky především na zažívací systém byly potvrzeny i moderními výzkumy. Vody z bílinských zdrojů se zpočátku nejvíce užívaly v blízkých teplických lázních.

VZHŮRU NA OVČÍ VRCH

Toliko malá lázeňská exkurze a nyní již míří naše kroky přes malou obec Kaňkov k vrcholu, odkud je pěkný výhled na výrazné okolní krajinné dominanty. Je to zejména hora Bořeň, Želenický vrch, národní přírodní rezervace Zlatník a řada dalších kopců Českého středohoří. Jihozápadním směrem je krásně vidět hrad Hněvín a nové hornické město Most. Vyhlídka na vrcholu Ovčího vrchu dosahuje nadmořské výšky 436 metrů. Na starých mapách byste tuto čedičovou horu hledali marně, protože v minulosti často měnil své názvy - Pastýřský, Kyselecký... S uchem u země jsme se snažili poslouchat, zda neuslyšíme bublání kyselky pod znělcovým masivem hory, ale marně. Spíše bychom zaslechli zuřivé vibrace kvílejících rypadel velkodolu Bílina.

NEJNIŽŠÍ BOD V ČESKÉ REPUBLICE

Do ohromující díry v zemi nedaleko severního úbočí Ovčího vrchu jsme měli možnost nahlédnout z vyhlídky u obce Braňany. Přesvědčili jsme se o tom, že člověk umí přesouvat celé hory, ale přesto je těžké ubránit se nepříliš jásavým emocím při pohledu na takto znásilněnou krajinu. Lom Bílina je povrchový hnědouhelný důl ležící na hranicích okresu Most a Teplice. Jde o jednu z těžebních lokalit společnosti Severočeské doly a.s..

Zajímavé je, že v lomu Bílina se nachází nejníže položené otevřené místo v Česku. Samozřejmě se jedná o zeměpisný rekord vzniklý v důsledku lidské činnosti. V místě čerpací stanice odvádějící vodu z dolu byla v roce 2014 naměřena nadmořská výška 20,4 m a dnes je pravděpodobně ještě nižší. To dobře kontrastuje s jinou výškovou hodnotou související s tímto dolem. Nedaleká tepelná elektrárna v Ledvicích provozuje informační centrum s vyhlídkou, která je naopak uváděna jako nejvyšší vyhlídková věž v České republice.

PO ČERVENÉ DO ŽELENIC

K železniční zastávce v Želenicích, odkud jsme se vydali vlakem k domovům, nás opět dovedla červená turistická značka přes Braňany. Ještě jednou jsme se pokochali pohledem na nedalekou horu Bořeň, která po právu patří mezi nejkrásnější skalnaté vrchy Českého středohoří. Právě za ní se nachází oblast zvaná Radovesická výsypka, kam byla přesunuta obrovská kvanta zeminy z bílinského dolu. Z toho důvodu leží původní obec Radovesice v současnosti desítky metrů pod zemí. Na druhou stranu je to i příkladná ukázka rekultivace, kde se do krajiny opět vrací příroda a prochází tudy nová modrá turistická trasa z Bíliny do Kostomlat, u kterých je moc pěkný hrad Sukoslav. Vyzkoušejte.

Fotografie k článku:

Foto: Karel Punčochář

Skupina členů naší turistické výpravy na Ovčí vrch, který se nachází na červené turistické trase mezi Bílinou a Braňanami.

Foto: Karel Punčochář

Náš výlet na Ovčí vrch v Českém středohoří vedl přes lázeňský areál Bílinské kyselky a to ze dvou důvodů. Jednak tudy vede červená turistická značka a pak také proslavená minerálka s Kaňkovem a Ovčím vrchem úzce souvisí, o čemž se dočtete v článku. Při té příležitosti se nám naskytl pěkný výhled na horu Bořeň.

Foto: Karel Punčochář

Při pohledu na pěkně opravené lázeňské domy člověku přijde líto, že dnes zde již neklokotá čilý lázeňský život.

Foto: Karel Punčochář

Památku zakladatelů bílinských lázní F. A. Reusse a A. E. Reusse připomíná pomník eklecistický z roku 1898.

Foto: Karel Punčochář

Další z krásně opravených, leč veřejnosti nepřístupných lázeňských objektů je inhalátorium. Zde se vdechováním par bílinské kyselky léčili pacienti s respiračními neduhy.

Foto: Karel Punčochář

Pohled na areál lázní Bílina Kyselka - stáčírna minerálky, inhalátorium, lázeňský dům Bílina. Jen ti lázeňští hosté zde stále chybějí.

Foto: Karel Punčochář

Další unikátní zajímavost. Budova lesní kavárny pochází z jubilejní zemské výstavy v Praze z roku 1891. Po ukončení výstavy byl tento pavilon Lobkoviců rozebrán a přestěhován do lázeňského parku v Bílině. Dřevěná budova ve švýcarském stylu v současnosti slouží jako oblíbená restaurace.

Foto: Karel Punčochář

A to už je jeden z pohledů z vrcholu Ovčího vrchu u Kaňkova. Vlevo vidíme Želenický vrch z něhož ukusuje kamenolom, vpravo vrch Zlatník, který je chráněn jako národní přírodní rezervace.

Foto: Karel Punčochář

Poněkud neobvyklý pohled z Ovčího vrchu na Bořeň.

Foto: Karel Punčochář

Nyní se díváme z vyhlídky na Ovčím vrchu směrem k městu Mostu a hradu Hněvínu. Za dobré viditelnosti se na horizontu rýsuje dlouhý hřbet Krušných hor.

Foto: Karel Punčochář

A ještě jednou stejný pohled v širším krajinářském kontextu.

Foto: Karel Punčochář

Pod Ovčím vrchem nachází se pěkná vyhlídka na nepěknou krajinu velkolomu Bílina. Jednou tu prý bude obrovské jezero. Pokud byste chtěli stanout na nejnižším místě v ČR nacházejícím se v otevřené krajině, je to právě zde.

Foto: Karel Punčochář

Náš výlet pomalu končí, vracíme se po červené turistické značce z Braňan do Želenic.

Foto: Karel Punčochář

Konečná na železniční zastávce v Želenicích, kde si počkáme na vlak do Ústí.

---

Dostupnost po značených trasách:

Na Kaňkovský vrch vede z Bíliny červená turistická značka, která dále pokračuje přes Braňany do Želenic u Mostu (12 km).

---

Pozn.: O značené trasy v Ústeckém kraji pečují dobrovolní značkaři Klubu českých turistů.