THORWALDER WÄNDE

Po zapomenuté skalní stezce Saského Švýcarska.

Mezi silné zážitky letošního pozdního léta řadím výpravu do Saského Švýcarska s kamarádem Andreasem z Drážďan, který je velkým znalcem této oblasti. V malé skupince, v tichosti a s pokorou, která patří k tomu, když se člověk vydává do míst, kam turisté běžně nechodí, jsme se vypravili po skalnatém hřebeni, kudy kdysi dávno vedly historické turistické trasy.

Foto: Martin Zíka

Kochací zastávka na výpravě do Thornwaldských stěn v Saském Švýcarsku.

V duchu mě hřálo, že název Thorwalder Wände (Thorwaldské stěny) se už nevyskytuje na moderních mapách, takže se svým způsobem vydáváme do dávné minulosti. Výchozím místem bylo malé parkoviště u Buschova mlýna v Křinickém údolí, kde se nemusí platit parkovné. Asi po hodině cesty údolní stezkou Hochfelds Graben jsme za turistickou křižovatkou Zeughaus začali stoupat do skal, což vzhledem k velkému množství popadaných stromů (následek kůrovcové kalamity) byla vydatná rozcvička.

PAMĚTNÍCI STÁLE ŽIJÍ A CHODÍ

Často jsme prolézali průrvami ve skalách, kde historické trasy připomínaly už jen kapsy pro trámky vysekané do pískovce. Ale i ty nám mnohdy posloužily ke zdolání exponovaných míst. Na mnoha místech je dodnes patrné číslování stezek, rovněž tesané do skalních stěn. Snahou správy národního parku asi je, aby lidé na tyto staré stezky zapomněli, ale viditelně prošlapaná pěšina byla důkazem, že se stále najde dost pamětníků, kteří se do těchto míst rádi vracejí. A mají k tomu důvod. Každou chvíli jsme zastavili na nějaké pěkné vyhlídce, kde jsme se kochali podivuhodnou krajinou, kterou tvoří hluboká údolí uzavřená ve vysokých skalních stěnách.

JIZVY PO KŮROVCI JSOU VÝRAZNÉ, ALE UŽ POMALU MIZEJÍ

Už značně znaveni jsme došli k místu zvanému Treppengrund, kde jsme se opět napojili na oficiální turistickou trasu a sešli k monumentálnímu převisu Hickelhöhle. Tady by se v pohodlí vyspalo nejen pát turistů, ale hned několik autobusových zájezdů. Zatímco dosud jsme kromě obyvatel lesa nepotkali ani živáčka, od této chvíle už bylo na cestě zpět k Zeughausu docela živo. Cestou jsme se přesvědčili o tom, že i zde pořádně řádil nenasytný kůrovec. Zanechal za sebou početné stožáry suchých stromů, nicméně bylo vidět, že se s následky kalamity němečtí kolegové umějí vypořádat o poznání lépe, než je tomu na české straně. Značené stezky byly bez problémů průchodné.

NA ZEUGHAUS JE PŘÍJEMNÉ POSEZENÍ

Na křižovatce zvané Zeughaus, kde je mimo jiné také informační centrum národního parku Saského švýcarska a příjemná sezónní restaurace, už bylo pěkně živo, přestože už bylo po sezóně. Také jsme ještě chvíli poseděli u lehkého občerstvení a podiskutovali o tom, že je vlastně škoda těch zaniklých stezek, které zde vybudovali naši předkové. Vždyť k čemu je vlastně celý koncept ochrany přírody, kterou lidé nemohou obdivovat?