AKTUALIZACE: 19.10.2023
Publikováno: 12.7.2021
Rubrika: Retrospektiva / Jinak zajímavé místo
Region: Ústecko • Destinace: České středohoří
TAJEMNÉ SCHODY NA VOLSKOU HORU
ZANIKLÝ OBJEKT PŘEMYSLOVSKÉ TRADICE?
V roce 2012 vloni zesnulý kolega ze stolní vlastivědné společnosti, Vladimír Horák, mylně hledal s manželkou na Volské hoře nad Stadicemi Volskou skálu, která se ovšem ve skutečnosti nachází přímo u silnice z Trmic do Řehlovic. Díky tomuto omylu si však na severním svahu Volské hory všimli jakési přímé kontury, směřující k vrcholu kopce.
Foto: Karel Punčochář
Václavské náměstí v Trmicích, výchozí místo do Stadic a na Volskou horu.
BLIŽŠÍ OHLEDÁNÍ
Při bližším ohledání se pod nánosem humusu, mechu, klacků a listí objevily čedičové schody. Postupným očišťováním se ukázalo, že schodišťových stupňů je více než 200, část jich je dobře usazená a zachovalá, některé jsou zborcené. Schody sestávají ze dvou řad, přerušených vrstevnicovou pěšinou. Druhá, kratší řada končí asi 100 m pod vrcholem Volské hory.
Vrchol kopce je porostlý stromy a dnes ani mimo vegetační období neposkytuje žádný mimořádný rozhled. To dosti zpochybňuje turistický účel stavby schodů, byť v dřívější době nemusel les na Volské hoře být. V žádném turistickém průvodci od konce 19. století a na žádné turistické mapě však nejsou schody zaznamenány. Zeleně značená turistická cesta vede poblíž teprve na mapách po roce 1960. O existenci schodů nevěděl donedávna Klub českých turistů, ale ani předválečný německý Horský spolek se o nich nezmiňuje v žádné dochované publikaci, zejména ne v předválečných Příspěvcích k ústecké vlastivědě.
PÁTRÁNÍ V ARCHIVECH
Obyvatelstvo Stadic bylo za posledních několik století do roku 1945 výhradně německé. Pouze v sousedních Hliňanech se při sčítání lidu v roce 1921 několik obyvatel hlásilo k české národnosti. Obec Stadice zřejmě nikdy nevedla obecní kroniku a bývalí obyvatelé mohli být v 70. letech sotva zdrojem informací. Patrně jedinou žijící osobou, která o existenci schodů věděla, byla řehlovická rodačka PaeDr. Anna Rauerová, starostka Řehlovic v nedávných letech. Ta v dětském věku po schodech vystoupila se svým otcem někdy ve 40. letech 20. století. Schodům říkali Himmelstiege, tedy Nebeské schody, ale o jejich účelu a době vzniku nic nevěděli.
ZVRAT V PÁTRÁNÍ
Překvapivý zvrat v pátrání po účelu stadických schodů přineslo objevení článku v publikaci o dějinách města Trmic. Autorem byl v roce 1909 svádovský farář Anton Tscherney.
„Zničení nejstaršího stadického přemyslovského pomníku 1716“
Lidová tradice věděla o středověkém Přemyslovi více než všechny knihy, včetně Hájkovy kroniky. Znala dokonce i jeho (tj. knížete) „poháneče“ (poháněče volů) a ukazovala do roku 1716 jeho kamenné zpodobnění na Volské hoře u Stadic.
Musela to být zvědavost spojená s touhou po bohatství, která vedla dva mladé ovčáky, z nichž jeden se jmenoval Johann Eben a byl trmickým poddaným, že se pokusili v neděli 15. listopadu 1716 silou a pomocí páky z větve stromu nadzvednout ten skalní útvar v podobě poháněče. Mysleli si, že je pod ním ukrytý poklad. Pokus o nadzvednutí selhal, kamenná figura (asi to byla rostlá skála) se rozlomila v místě nad nohama a horní část se skutálela z Volské hory dolů. Jen nohy zůstaly na místě, zůstaly viditelné a musejí tam být ještě dnes. Domníváme se, že ta figura nebyla socha, nýbrž jen přírodní skalní výtvor, připomínající člověka.
Přesto však zničení památky vyvolalo mezi obyvateli údolí pobouření, které vedlo k vypátrání pachatelů, již zmíněného Johanna Ebena a poddaného Litoměřických Dominikánů Jakoba Kleinpetera, kteří byli za osm dní po činu (22. listopadu) dodáni do řehlovického vězení.
Řehlovice měly tehdy ještě hrdelní právo. Tamější porotci si ponechali osm dní na rozmyšlenou, jak škůdce pomníku potrestat. Jejich rozsudek byl vykonán 14. prosince 1716 a sice takto: Když se ráno kolem deváté hodiny shromáždili veškeří obyvatelé obce Stadice přímo na místě činu u svržené figury, přivedl řehlovický kat, oděný v červeném a doprovázený svými pomocníky, oba provinilce a podrobil každého z nich trojímu bití. Rány to ovšem nebyly smrtelné, šlo o bití důtkami, provazem nebo holí, případně šavlí naplocho. Trest za provinění vůči pomníku dějin vlasti a za urážku poháněče královského staročeského majestátu nebyl tudíž nikterak krutý, ale ne zase mírný, a to proto, že oba trestanci byli pak posláni na vojnu.
Tak to popisuje pamětní kniha řehlovické farnosti, resp. farář Berghauer v latinském zápisu, kterým nás seznamuje se zajímavou, dosud neznámou historickou tradicí, zachovanou u německých obyvatel.
K ČEMU SCHODY SLOUŽILY?
Je velmi pravděpodobné, že schody byly vybudovány jako přístup k „pomníku“ a že jsou staré nejméně 300 let! Kdo a kdy je vybudoval, zůstává nadále tajemstvím, neboť nebyl nalezen žádný písemný doklad. Postavení schodů dalo sice jistou práci, ale nevyžadovalo žádnou velkou dopravu materiálu. Severní svah Volské hory je kamenným čedičovým polem, stačilo z něj vybrat a usadit vhodné ploché kameny. Díky vynikající povětrnostní odolnosti čediče mohou schody přetrvat mnoho staletí.
Skalní útvar mohl stát na vlastním vrcholu kopce, nebo také na konci schodů. Jestliže se vrchní část útvaru skutálela do údolí, mohlo to být nejspíše do prohlubně na východ od vrcholu. Dnes tam ale žádný větší balvan vidět není. Ovšem za 300 let mohl být překryt silnou vrstvou humusu a mnoha dalšími spadlými kameny.
Ze Stadic je dobře vidět jak na vrchol Volské skály, tak na vrchol celé Volské hory. Obecně byly kopce na Ústecku dříve mnohem méně zalesněné, a to ještě před sto lety. Schází nám k tomuto místu jakákoliv průkazná fotografie či aspoň kresba, lze ale předpokládat, že dotyčný skalní útvar mohl být ze Stadic dobře vidět, ať by stál na kterémkoliv z obou možných míst.
Jediným silným argumentem, že by skalní útvar měl stát na vrcholu Volské hory nebo pod vrcholem na konci schodů zůstává ten fakt, že pro postavení schodů nenacházíme žádný jiný rozumný důvod.
Pramen: Výsledky bádání Ing. Vladimíra Horáka.
TIP NA VÝLET
Máte-li rádi tajemno, určitě se na místo, kde se schody nachází, vydejte. Z hlavního nádraží ČD v Ústí nad Labem se vydejte uličkou V Jirchářích na zastávku MHD Mírové náměstí, odkud vás autobus č. 3 nebo 19 doveze na Václavské náměstí v Trmicích. Zde vyhledejte turistický rozcestník s červenou směrovkou a vydejte se do Stadic (5 km). Při východu z obce po překročení železniční tratě neodbočíte vpravo k pomníku Přemysla Oráče, ale přejdete rovně silnici k podjezdu pod dálnicí, kde narazíte na zelenou značku, zabočíte vlevo a začnete stoupat do svahu Volské hory. Hned zkraje lesa minete po pravé straně betonový bunkr (řopík). Po cca 380 m odbočuje ze značené stezky vpravo nenápadná pěšina, zkraje stojí kamenný mužík, která vede mezi roztroušenými balvany k čedičovým schodům, stoupajícím prudce vzhůru. Na první pohled nejsou zřetelné, ale bystrý zrak je nepřehlédne. V každém případě pro snadnou orientaci doporučuji navigaci GPS. Teď už je jenom na vás, zda se po nich vydáte vzhůru a užijete si při tom tajemné atmosféry místa.
Na zpáteční cestě se můžete podívat k pomníku Přemysla Oráče, případně se vrátit stejnou cestou do Trmic a prohlédnout si zdejší zámek se zajímavou expozicí modelové železnice. Délka výletu s odbočením k pomníku je dlouhá cca 13 km.
Fotografie k článku:
Komentáře k článku:
Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:
Komentováno: 14.07.2021
To je úžasné, že i v dnešní době se dá ještě něco zajímavého objevit. A díky turistům. MZ
Komentováno: 17.07.2021
Karle, učinil jsi p. Horákovi krásný pomníček. Jako na vyhlídce královny Holandska Vilemíny 26.8.2017 odkud Ti posílám jeho foto. Odvezl mne tehdy k vlaku. Překvapilo a lituji, že odešel. V. Novotný
