Publikováno: 11.10.2022
Rubrika: Zajímavá událost
Region: Chomutovsko • Destinace: Krušné hory
150. VÝROČÍ PROVOZU NA TRATI CHOMUTOV - VEJPRTY
aneb se Všudybylkou na hřeben Krušných hor a zase zpátky
Dnem 1.srpna 1872 byl zahájen pravidelný provoz na jedné z našich nejkrásnějších železničních tratí, a to na větvi tzv. Buštěhradské dráhy. Připomínkou této události byla jízda nostalgickým parním vlakem.
Foto: Aleš Háva
Lokomotiva řady 354.195 zvaná Všudybylka na nádraží v Křimově
Nepatřím sice mezi skalní "šotouše", ale takovou akci v bezprostřední blízkosti mého bydliště jsem si nemohl nechat ujít. Navíc jsem kvůli ostruze na levé patě kompletně odepsal letošní turistickou a cyklistickou sezónu, takže jsem se těšil o to více.
Takže jsem se v sobotu 8.října vypravil do Chomutova, nikoliv však do depozitáře Národního technického muzea, nýbrž na první nástupiště, kde již dýmala a bafala řádně roztopená mašinka řady 354.195 z lounského lokomotivního depa. A protože nostalgická souprava byla opravdu velmi dlouhá a trať je sklonově velmi náročná, jako postrk posloužila motorová lokomotiva řady T458.1190 zvaná Hektor.
To ovšem nikdo z cestujících netušil, že se plánovaná jízdní doba do Vejprt protáhne na celé 4 hodiny. Podotýkám, že bylo naštěstí sucho, popadaného listí bylo také málo, přesto překonat výškový rozdíl téměř 500 metrů byl pro Všudybylku úkol téměř Sisyfoský. Kola mašinky ve velmi náročném stoupání vydatně prokluzovala (v železničářském žargonu brousila) a ani postrk nebyl nijak efektivní.
Nicméně stanice Křimov, odkud odbočovala větev Buštehradské dráhy do německého Reitzenhainu, bylo úspěšně dosaženo. Na nádraží hasiči doplnili z cisterny vodu, cestující si měli možnost prohlédnou venkovní expozici zde rozmístěných drážních vozidel a lokomotiv, zakoupit si suvenýry či opéci špekáčky na ohni.
Ten zbývající úsek dráhy, zvláště pak, panuje-li tak krásné počasí jako této soboty, je zážitek nad zážitky. Dechberoucí pohledy na přehradu Přísečnice, jízda kolem Mědníku a Měděnce, to jsou fascinující scenérie. Úspěšně jsem překonali i nejvyšší bod trati ve výšce 875 metrů nad mořem a pak s Klínovcem a Fichtelbergem za zády klesali jsme již velmi svižně do Vejprt.
Návrat nostalgickým parním vlakem jsem oželel, bál jsem se, že bych v Chomutově nestihl navazující přípoj, takže jsem se osvěžil v místní kavárně s herním koutem pro malé děti na náměstí a přes Kadaň vrátil se plný dojmů a zážitků domů.
Fotografie k článku:
Komentáře k článku:
Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:
