GRUZIE - STOPY VÍRY POD KAVKAZEM

Lidé s velkou duší v malé zemi uprostřed divokého světa.

Tento článek je o zemi ještě menší než je Česko. Nachází se na pomezí Evropy a Asie mezi Černým a Kaspickým mořem. Původně jsem se do Gruzie s kamarádem vydal na horské treky. Kromě divukrásné přírody mou pozornost upoutal zvláštní způsob praktikování víry.

Foto: Martin Zíka

Víra pravděpodobně pomáhala lidem přežít i tady ve vysokých horách (údolí Truso ve Vysokém Kavkazu), kde v případě nemoci, úrazu či hladu mohla pomoci jen a pouze svépomoc či ruka Boží. Dnes tady po původním obyvatelstvu zůstaly už jen opuštěné vesničky.

Gruzie je zemička, kde najdete všechno. Velehory, pouště, přímořská letoviska, rozlehlé vinice, šťavnaté pastviny, divoké bystřiny v hlubokých kaňonech, vyprahlé stepi, vysoké vodopády, tající ledovce, vyhaslé sopky, termální prameny... prostě nač si jen vzpomenete. Obdivuhodné, když vezmeme v potaz, že to vše je na území pouhých 70 tisíc čtverečních kilometrů, tedy o kus menším, než je Česko.

NA POMEZÍ KŘESŤANSTVÍ A ISLÁMU

Obyvatelé Gruzie byli v dávné historii jedněmi z prvních, kdo přijali a začali praktikovat křesťanství. To se postupem času formovalo do pravoslaví ovlivňovaného animismem horských kmenů na severu, islámem od západu a koktejlem nejrůznějších náboženských směrů z jihu a východu. Vysoká a kdysi neproniknutelná hradba Velkého Kavkazu s mnoha hlubokými údolími, jež tvořila přirozená přírodní opevnění, do kterých se dalo dostat jen přes vysoká třítisícová sedla, pravděpodobně velmi pomohla tomu, že se zde křesťané udrželi až do dnešních dní.

ZEMĚ, KDE VÍRA DOSUD NEVYHASLA

Když se řekne historická památka, pak to v Gruzii většinou znamená buď nějaké sakrálně významné místo nebo mohutnou pevnost. Co se týče chrámů, jsou to opravdové architektonické skvosty, které dodnes slouží nejen zvědavým turistům (vstup je většinou zdarma), ale také zástupům opravdově věřících. Právě tato víra pomohla Gruzíncům obstát v toku dějin. Dodnes je velmi živá, vezmeme-li v potaz, že třetí největší pravoslavný chrám světa byl v gruzínském hlavním městě Tbilisi postaven teprve kolem roku 2004. A nebo třeba to, že taxikář s autem plným lidí se v horských serpentinách raději pokřižuje, než by sundal nohu z plynu.

GLOBALIZACE NIČÍ TRADICE

V Gruzii jsem pobyl na jaře 2018 všeho všudy jeden měsíc. To je samozřejmě dost málo na to, abych pronikl do detailů fungování zdejší společnosti. A tak budu vyprávět spíše o pocitech a dojmech, jaké jsem si z této země odvezl. Jsou to dojmy, které brzy ztratí svou platnost, neboť Gruzie se v posledních letech velmi dynamicky mění a během příštího desetiletí bude úplně jiná, a to bohužel i v důsledku dramatických geopolitických událostí. Gruzie se snaží mílovými kroky dostat do západní Evropy a pod její ochranu, za což ale pravděpodobně zaplatí ztrátou části své autentičnosti, divokosti a exotičnosti.