DESATERO ZÁSAD PŘI TURISTICE V HORSKÉM TERÉNU

Chystáte se na hory? Seznamte se s pokyny Horské služby.

Je čas letních turistických výprav do hor. Ať už to jsou naše milé české kopečky nebo vysoké alpské vrcholy, vydáváme se na ně za báječnými zážitky. Ale ve zprávách též často slýcháváme o událostech, které by nás měly nabádat k opatrnosti. Hory, zejména ty vyšší, umějí být záludné a nevyzpytatelné. Seznamte se proto s desaterem zásad, které návštěvníkům hor doporučují zkušení pracovníci Horské služby.

Foto: Martin Zíka

Mezi hlavní zásady bezpečného pohybu na horách patří vysoká kotníková obuv. Pak vám ani v kamenitém terénu nehrozí zvrtnutí kotníku či ukopnutý palec u nohy.

Lidé, kteří se na horské stezky vydávají v sandálech a lehkém tričku na sebe prozrazují, že jsou to turisté začátečníci, kteří nemají dostatečné zkušenosti. A také to bývají nejčastější klienti horských záchranářů. Hory jsou bezpečné, pokud k nim přistupujeme náležitě vybaveni výstrojí i znalostmi. Ale není to žádná věda, stačí jen dodržovat pár pravidel:

1. Vždy pečlivě plánujeme trasu podle svých fyzických schopností. Ke kvalitnímu vybavení patří zejména dobré boty a nepromokavá bunda. Lidé se zdravotními problémy nesmějí nezapomenut na léky! Túru ve skupině plánujeme podle fyzické a psychické kondice nejslabšího ze skupiny a všichni účastníci jsou informováni kudy a kam jdeme.

2. S předstihem získáme co nejvíce informací o předpovědi počasí, sněhové a lavinové situaci. Velmi užitečné je z mapy vyčíst, kde se nacházejí turistické přístřešky a horské chaty, tam se můžeme v případě nenadálé nepřízně počasí schovat. Mějme na paměti, že ve vyšších horách může sněžit i v létě.

3. Před odchodem na túru necháme na vhodném místě (u vedoucího expedice, u správce horské chaty, apod.) informace o trase a předpokládané době návratu.Tempo na túře volíme podle nejslabšího člena skupiny. Na trase neopouštíme jednotlivce.

4. Používáme aktuální mapu, seznáníme se s typem značení turistických cest, které je specifické pro dané pohoří. Respektujeme uzavírky tras, často z bezpečnostních důvodů (např. riziko sněhových či kamenných lavin).

5. Známe typy výstražných tabulí a jejich význam. Je dobré se seznámit s jazykem země, kam vyrážíme. Aktuální informace o omezeních na trasách bychom měli dostat na informačních centrech.

6. Nepohybujeme se mimo značené cesty zejména v chráněných územích a neznámém terénu. V případě snížené viditelnosti za mlhy či deště to platí dvojnásob.

7. Máme s sebou lékárničku s termofólií a výbavou pro poskytnutí první pomoci při úrazu. Vedoucí by měl dbát na to, aby ve skupině byl člen proškolený v zásadách poskytování první pomoci. Při výletě do náročnějšího terénu, specificky na ferraty, používáme odpovídající jistící vybavení a helmu.

8. Máme k dispozici kontakty na Horskou službu nebo na Zdravotní záchrannou službu ( tzn. mít uložena čísla v telefonu). Na túru vyrážíme s nabitým a zapnutým mobilní telefon. Všichni členové skupiny by měli mít číslo na vedoucího.

9. Známe zásady chování v případě zbloudění, pádu laviny a kamenů, nebo zřícení v exponovaném terénu. Při větrném počasí dáváme pozor na stromy, zejména na stojící souše. Dodržujeme zásady jištění na sněhovém poli a na ledovci.

10. Nikdy nepodceňujeme hory, počítáme s rychlými změnami počasí a teplot. Netolerujeme nezodpovědné chování, které může ohrozit bezpečnost dalších osob, například shazování kamenů a podobně.

HORÁM ZDAR!