AKTUALIZACE: 26.5.2026

Publikováno: 30.9.2025

Rubrika: Turistická trasa

Region: Zahraničí - svět • Destinace: Saské Švýcarsko

THORWALDER WÄNDE

Po zapomenuté skalní stezce Saského Švýcarska.

Mezi silné zážitky letošního pozdního léta řadím výpravu do Saského Švýcarska s kamarádem Andreasem z Drážďan, který je velkým znalcem této oblasti. V malé skupince, v tichosti a s pokorou, která patří k tomu, když se člověk vydává do míst, kam turisté běžně nechodí, jsme se vypravili po skalnatém hřebeni, kudy kdysi dávno vedly historické turistické trasy.

Foto: Martin Zíka

Kochací zastávka na výpravě do Thornwaldských stěn v Saském Švýcarsku.

V duchu mě hřálo, že název Thorwalder Wände (Thorwaldské stěny) se už nevyskytuje na moderních mapách, takže se svým způsobem vydáváme do dávné minulosti. Výchozím místem bylo malé parkoviště u Buschova mlýna v Křinickém údolí, kde se nemusí platit parkovné. Asi po hodině cesty údolní stezkou Hochfelds Graben jsme za turistickou křižovatkou Zeughaus začali stoupat do skal, což vzhledem k velkému množství popadaných stromů (následek kůrovcové kalamity) byla vydatná rozcvička.

PAMĚTNÍCI STÁLE ŽIJÍ A CHODÍ

Často jsme prolézali průrvami ve skalách, kde historické trasy připomínaly už jen kapsy pro trámky vysekané do pískovce. Ale i ty nám mnohdy posloužily ke zdolání exponovaných míst. Na mnoha místech je dodnes patrné číslování stezek, rovněž tesané do skalních stěn. Snahou správy národního parku asi je, aby lidé na tyto staré stezky zapomněli, ale viditelně prošlapaná pěšina byla důkazem, že se stále najde dost pamětníků, kteří se do těchto míst rádi vracejí. A mají k tomu důvod. Každou chvíli jsme zastavili na nějaké pěkné vyhlídce, kde jsme se kochali podivuhodnou krajinou, kterou tvoří hluboká údolí uzavřená ve vysokých skalních stěnách.

JIZVY PO KŮROVCI JSOU VÝRAZNÉ, ALE UŽ POMALU MIZEJÍ

Už značně znaveni jsme došli k místu zvanému Treppengrund, kde jsme se opět napojili na oficiální turistickou trasu a sešli k monumentálnímu převisu Hickelhöhle. Tady by se v pohodlí vyspalo nejen pát turistů, ale hned několik autobusových zájezdů. Zatímco dosud jsme kromě obyvatel lesa nepotkali ani živáčka, od této chvíle už bylo na cestě zpět k Zeughausu docela živo. Cestou jsme se přesvědčili o tom, že i zde pořádně řádil nenasytný kůrovec. Zanechal za sebou početné stožáry suchých stromů, nicméně bylo vidět, že se s následky kalamity němečtí kolegové umějí vypořádat o poznání lépe, než je tomu na české straně. Značené stezky byly bez problémů průchodné.

NA ZEUGHAUS JE PŘÍJEMNÉ POSEZENÍ

Na křižovatce zvané Zeughaus, kde je mimo jiné také informační centrum národního parku Saského švýcarska a příjemná sezónní restaurace, už bylo pěkně živo, přestože už bylo po sezóně. Také jsme ještě chvíli poseděli u lehkého občerstvení a podiskutovali o tom, že je vlastně škoda těch zaniklých stezek, které zde vybudovali naši předkové. Vždyť k čemu je vlastně celý koncept ochrany přírody, kterou lidé nemohou obdivovat?

Fotografie k článku:

Foto: Martin Zíka

Kochací zastávka na výpravě do Thornwaldských stěn v Saském Švýcarsku.

Foto: Martin Zíka

Výchozím místem našeho výletu byl Bušův mlýn v Křinickém údolí. Zajímavostí je, že zde dodnes funguje velké mlýnské vodní kolo.

Foto: Martin Zíka

Bez průvodce Andrease bychom tady dozajista zabloudili. Terén je opravdu velmi členitý a není jednoduché se tu orientovat.

Foto: Martin Zíka

Podobných skalních uliček je v Thorwalder Wände hned několik. I v parném létě je tu příjemné klima.

Foto: Martin Zíka

Nevím, jestli si z nás průvodce utahoval, ale tvrdil, že se právě díváme na Tarzanovu stěnu.

Foto: Martin Zíka

Skály byly místy vlhké a oslizlé, aby bylo co dát do pračky.

Foto: Martin Zíka

Pěkný výhled na panorama našich Lužických hor. Z této strany jsem horu Jedlovou ještě neviděl. A vykukuje i Luž.

Foto: Martin Zíka

Schůdky tesané ve skále jsou jasným důkazem, že tudy kdysi vedla turistická trasa. Dobře posloužily i nám.

Foto: Martin Zíka

Historická trasa číslo 191. Teď už jen pro opravdové turistické fajnšmekry.

Foto: Martin Zíka

A už jsme na oficiálním značení. Po schůdcích sestupujeme hluboko do údolí a kolena se začínají hlásit o slovo.

Foto: Martin Zíka

Převis Hickelhöhle patří k těm největším, co jsem kdy viděl.

Foto: Martin Zíka

Turistické značení začali Němci používat podle českého vzoru. Stezky ale mají udržované lépe.

Foto: Martin Zíka

Kůrovec se pěkně nabaštil a zase zmizel. Doufejme, že se tu hned tak zase neukáže. Alespoň se sem bude moci vrátit původní bukový les.

Foto: Martin Zíka

Závěrečné posezení s průvodcem Andreasem v hospůdce Zeughaus. A už se těšíme na další dobrodružství ve skalách, jen co se kolena zase dají do pořádku :)

---