AKTUALIZACE: 23.8.2022
Publikováno: 22.8.2022
Rubrika: Reportáž z akce / Cyklotrasa
Region: Zahraničí - svět • Destinace: mimo destinaci
S KOLEM KOLEM KRKONOŠ I.
Nejprve z polské strany po trase ER-2
Už jste někdy zkoušeli obejít Krkonoše kolem dokola? Pěšky by to byla nejméně týdenní štrapáce, ale na kole to jde celkem pohodlně zvládnout za dva dny, což mám ověřené, protože s děčínskými turisty jsme tuto expedici podnikli již po čtvrté. Výživnou cyklistickou lahůdku vřele doporučuji i vám, zejména pokud jste si už pořídili elektrokolo.
Foto: Martin Zíka
Vláček nás i s kolem pohodlně vyvezl z Liberce do Jakuszyc v Jizerských horách.
Akci lze samozřejmě zvládnout i na běžném horském nebo trekovém kole, každopádně však doporučuji odpruženou vidlici, která se na kamenitých cestách v horském terénu opravdu hodí. Servisní a zdravotní balíček také nezapomeňte, i na jeho použití již došlo. Trasu absolvujeme pravidelně ke konci srpna, kdy je ještě dlouho světlo a počasí stabilní s dobrou viditelností. Výhledy na Sněžku z polské strany jsou v tomto období jedinečné.
Jízdu kolem Krkonoš začínáme na nádraží v Liberci, protože se necháváme vyvézt vlakem do Harrachova nebo do polských Jakuszyc, čímž hned na začátku pohodlně nabereme výšku, abychom si mohli vychutnat dlouhý sjezd podél trati do Szklarske Poreby, což je oblíbené polské sportovní a rekreační středisko. Na trasu ER-2 se sice můžeme napojit už v Jakuszycích, ta ale vede po frekventované silnici, takže trochu delší cyklotrasa podél říčky Kamienna je mnohem příjemnější.
Pokud se na polskou dálkovou trasu ER-2 vydáte poprvé, v Porebě si užijete prima hledačku, protože Poláci si se značením pamatujícím tažení Napoleona moc starostí nedělají. K vymotání z města budete potřebovat buď skvělý instinkt nebo dobrou navigaci. Jakmile se však napojíte na erdvojku, čeká vás příjemná, téměř vrstevnicová jízda vedoucí až do obce Przesieka, kde se můžete rozhodnout, zda zvolíte pohodovou jezerní nebo drsňáckou horskou trasu.
Jezerní trasa pohodová (skoro)
Z Przesieky to pustíte dlouhým sjezdem k jezeru Sosnóvka, před kterým hned za památníkem s muflonem zahnete vpravo na cyklotrasu. No, ona to vlastně ani není moc cyklotrasa a už vůbec není značená, ale na mapě takto prezentovaná je a za dobrého počasí je i sjízdná (pozn. úplně na pohodu lze jezero objet po silnici, ale tam zase pořád otravují auta). Pak už se frčí přes obce Sosnówka, Milkóv (bezva výhledy na Sněžku), Sciegny podle značek až do Kovar, kde se dá na pěší zóně za zloťáky dobře obžerstvit a nabrat energii na finální výšvih z kóty 450 m n. m. na kótu 1050 m n. m., což obnáší nechat se z Kowarů vyvést po žluté turistické trase opět na cyklotrasu ER-2 a po ní až k silnici na Pomezní Boudy. Zabloudit v této části v podstatě nemůžete, pravidlo zní: „furt, furt nahoru“.
Drsňácká trasa zážitků (a potu)
Tuto variantu vřele doporučuji elektrokolistům s dobře nadupanou baterkou. Pak to zase až tak drsňácké není. Nicméně hned z Przesieky si vychutnáte echtovní prďák a pak zase sjezd do osady Borowice a z ní další prďák do rekreačního střediska Karpacz, kam má cenu jet, protože je tam moc pěkný areál s dřevěným kostelem Wang, který sem byl přestěhován (rozložen a zase složen) až z Norska. V Karpaczi narazíte na čilý turistický ruch ve stylu našeho Špindlu a pokud byste měli chuť, dobře tam můžete utrácet peníze za nejrůznější nesmysly. Výjezd z Karpacze po ER-2 je opět hledačka ve stylu Poreby. Nebudete-li mít v úmyslu navštívit Kowary, tak u hájovny Jedlinky doporučuji cyklotrasu na chvíli opustit a střihnout to rovně po neznačené lesní cestě, která se na ER-2 posléze zase napojuje, ale ušetříte tím ztrátu cca dvěstěmetrového převýšení. A pak už podle pravidla „furt, furt nahoru“ vystoupáte až na Pomezní Boudy.
Po 65 kilometrech v horském terénu prima nocleh v Maršově.
Na Pomezních Boudách oficiálně končí polská část naší výpravy, ale my pravidelně sjíždíme po cyklotrase K24 (pochváleno budiž kvalitní české značení) přes Dolní Malou Úpu ke Spálenému mlýnu. Čtrnáctikilometrový úsek tentokráte „furt, furt dolů“ končíme v Horním Maršově, kde se ubytujeme ve středisku ekologické výchovy Dotek. Druhý den nás čeká dokončení objezdu Krkonoš po české straně, o čemž se rozepíšu v příštím článku.
Fotografie k článku:
Foto: Martin Zíka
Vláček nás i s kolem pohodlně vyvezl z Liberce do Jakuszyc v Jizerských horách.
Foto: Martin Zíka
Objezd Krkonoš začínáme s partou KČT Děčín v Izerskych Garbach, kam v zimě jezdíváme běžkovat. Čeká nás příjemný a dlouhý sjezd do Szklarske Poreby, odkud už uvidíme na hřeben Krkonoš.
Foto: Martin Zíka
Před Porebou se hned vedle silnice nachází nad horskou říčkou pěkná skalka, která stojí za malou zastávku.
Foto: Martin Zíka
Cyklistická expedice se vydala prozkoumat terén v Karkonoskem Parku Narodowem. Po polské straně Krkonoš vede dálková trasa ER-2, jejíž značení však již dlouho volá po obnově.
Foto: Martin Zíka
Pro českého turistu je překvapením, že pokud byste se vydali vzhůru do hor, měli byste si koupit na polské straně Krkonoš vstupenku do národního parku.
Foto: Martin Zíka
V obci Przesieka si můžete zvolit jednu z možných tras. Dolů k jezeru Sosnówka nebo vzhůru do Karpacze. Obě trasy mají své přednosti i nástrahy.
Foto: Martin Zíka
Výhled na Sněžku přes kostelík Wang v Karpaczi.
Foto: Martin Zíka
Kostel Wang (Świątynia Wang) je dřevěný protestantský svatostánek stojící na polské straně Krkonoš v městě Karpacz. Původně vikinský kostel stál v norské rybářské obci Vang již od roku 1175. Roku 1842 byl kostel rozebrán a znovu postaven v tehdy německé části Krkonoš.
Foto: Martin Zíka
Též pohled na Sněžku z polské strany je pro českého našince neobvyklý.
Foto: Martin Zíka
Pohodlnější variantou je zvolit cestu do Kowar kolem jezera Sosnóvka. I odtud jsou zajímavé výhledy na polské Krkonoše.
Foto: Martin Zíka
Ještě jeden pohled na Krkonoše z polské strany.
Foto: Martin Zíka
Ajaj, domek v polském Milkově se polským stavebníkům nějak nepodařilo usadit. Na tuto raritku můžete cestou také narazit. Pokud vás však architektura zajímá více, doporučuji navštívit expozici miniatur v Kovarech, kde jsou ve zmenšeném měřítku k vidění nejvýznamnější architektonické skvosty oblasti.
Foto: Martin Zíka
Centrum Kowar je malebné. Město se dříve jmenovalo Schmiedeberg im Riesengebirge. Těžila a zpracovávala se zde železná a později i uranová ruda.
Foto: Martin Zíka
Pomezní sedlo je nejen nejvyšším bodem naší výpravy, ale zároveň hraničním přechodem, kudy se vracíme zpátky do Čech.
Komentáře k článku:
Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:
