AKTUALIZACE: 30.4.2025

Publikováno: 05.11.2024

Rubrika: Přírodní zajímavost

Region: Děčínsko • Destinace: mimo destinaci

POŽÁŘIŠTĚ ČESKÉHO ŠVÝCARSKA SE UŽ ZELENÁ

Příroda nečeká na úřednický štempl a pustila se do revitalizace národního parku.

Není to tak dlouho, co národní park České Švýcarsko postihly dvě živelné pohromy za sebou. Nejprve kůrovcová kalamita a poté rozsáhlý požár mezi Hřenskem a Meznou, který se v létě roku 2022 přehnal po ploše tisíc hektarů a zaměstnal na 6000 hasičů. Média psala o katastrofách s nedozírnými následky. S odstupem času ale můžeme konstatovat, že všechno zlé je i v tomto případě k něčemu dobré.

Foto: Martin Zíka

Na požářišti u Mezní Loky už vesele raší břízky, které jako pionýrské dřeviny poskytnou podmínky pro návrat mnoha dalších rostlinných i živočišných druhů do postižené části národního parku České Švýcarsko.

V létě roku 2024 jsem se byl podívat na Mezní louku, jak to v národním parku vypadá. K mému údivu jsem viděl, že požářiště se už vesele zelená, mladý porost se má čile k světu a příběh o velkém ohni vyprávějí jen tu a tam vykukující ohořelá torza stojících kmenů. Je jasné, že nebude trvat dlouho vyroste tu nový mladý les. Nebýt materiálních škod na soukromém majetku, skoro by se dalo říci, že kůrovec i oheň nakonec přírodě Českého Švýcarska prospějí.

LIDÉ A SUCHO NASERVÍROVALI LÝKOŽROUTOVI BOHATOU HOSTINU

Původní lesy v oblasti Labských pískovců byly kdysi dávno převážně smíšené s převahou buků. Jenže přišli lidé se sekerami a pilami, staré bučiny vykáceli, a aby se co nejdříve dostali k novému hospodářsky využitelnému dřevu, vysázeli na rozsáhlých holinách před více než sto lety smrkové monokultury. Celé století se zdálo, že je to tak v pořádku. Jenže pak, možná v souvislosti s klimatickými změnami, přišla dlouhodobá sucha, která oslabila obranyschopnost vzrostlých smrků. Teplíčko a hojnost smrkového lýka, to bylo něco pro lýkožrouta, který se nekontrolovaně rozmnožil a během krátké doby za sebou nechal obrovské plochy souší. Z lidského pohledu pohroma, ale z pohledu přírody první fáze návratu k normálnímu smíšenému lesu, tzn. smrky musejí pryč.

ŽHÁŘ SPÁCHAL ZÁSLUŽNÝ SKUTEK?

Rozhodně nechci nikoho nabádat, aby si v národním parku České Švýcarsko pohrával se sirkami. Konec konců, žhář, který u Hřenska založil jeden z největších požárů v novodobých dějinách naší země byl nakonec dopaden a čeká ho jistě neblahý verdikt soudu. Jenže viděno s odstupem času a pragmaticky, požár nakonec pomohl uklidit suché dřevo po kůrovci. Na požářišti u Mezní louky je krásně vidět, že popel ze shořelého dřeva je vydatné hnojivo, které podporuje bujný růst nové vegetace, která již pokryla celou vyhořelou plochu - druhá fáze návratu k normálnímu smíšenému lesu. Ano, potrvá to dvacet, možná třicet let, ale nebýt kůrovce a následného požáru, byl by celý proces podstatně delší.

ÚTLUM TURISTIKY V ČESKÉM ŠVÝCARSKU

Je třeba zmínit dopady na cestovní ruch v Českém Švýcarsku. To je hodně diskutované téma. Samozřejmě v oblasti mezi Hřenskem, Mezní Loukou a Meznou je úbytek turistických návštěvníků stále citelný. Aby také ne, vždyť v této lokalitě je dosud uzavřeno několik důležitých turistických tras včetně Gabrieliny stezky mezi Pravčickou bránou a Mezní Loukou, kudy prochází dálková evropská magistrála E3. A nějaký čas také bude trvat, než se rozjedou lodičky v Edmundově soutěsce. Ale třeba na Jetřichovicku se turistice daří. A dokonce prý do Českého Švýcarska přijíždějí turisté speciálně proto, aby se podívali na požářiště, a to nejlépe z rozhledny v Janově. Popravdě, už to není apokalyptický pohled, jako to bylo ještě na začátku loňského roku.

TURISTICKÉ TRASY JE NUTNÉ ROZVÍJET I V NÁRODNÍM PARKU

Správa národního parku, jejímž úkolem je mimo jiné zajistit bezpečnost návštěvníků, deklaruje obnovení značených turistických cest a cyklotras do původního stavu. Nejdříve je ale nutné z některých úseků odstranit nebezpečné souše a zajistit staticky narušené skály, které by mohly ohrožovat turisty. Značkaři Klubu českých turistů již s obnovou stezek začali a dočkali jsme se také několika novinek. Tou hlavní je vyznačení dálkové Hřebenovky oblastí Labských pískovců, a potěšující je umístění naučných prvků na již bezpečné cestě v Kyjovském údolí. Také kolegové v Německu nelenili a vyznačili v oblasti stolových hor Labských pískovců novou krásnou dálkovou trasu Forststeig Elbsandstein s bivakovacími stanovišti.

Stále je však citelný nedostatek značených pěších turistických přechodů mezi saskou a českou částí Českosaského Švýcarska, zejména mezi Hřenskem a Winterbergem a u Černé brány na Křinici. Snad se i těchto přechodů v brzké době dočkáme.

Fotografie k článku:

Foto: Martin Zíka

Na požářišti u Mezní Loky už vesele raší břízky, které jako pionýrské dřeviny poskytnou podmínky pro návrat mnoha dalších rostlinných i živočišných druhů do postižené části národního parku České Švýcarsko.

Foto: Martin Zíka

Gabrielina stezka z Mezní Louky k Pravčické bráně je zatím stále uzavřena.

Foto: Martin Zíka

Ohořelé pařezy na požářišti u Mezní Louky se již začínají ztrácet v nové zeleni.

Foto: Martin Zíka

Jeden z důvodů, proč se turisté vydávají do postižené části národního parku, je ten, že se otevřely dříve nevídané výhledy. To ale nepotrvá dlouho. Za dva až tři roky výhledy opět zakryje bujná vegetace.

Foto: Martin Zíka

Po kůrovcové kalamitě nejen v Labských pískovcích, ale třeba i v Lužických horách musejí značkaři, kteří se starají o turistické trasy, trochu improvizovat.

Foto: Martin Zíka

Požářiště u Mezní Louky už zdaleka nevypadá tak neutěšeně, jako první půlrok po požáru.

Foto: Martin Zíka

Suché dřevní hmoty jsou v oblasti Českosaského Švýcarska stále kvanta. Většina se prý ponechá přirozenému rozpadu. Kácí se hlavně v místech kolem komunikací. Na snímku výhled na stolovou horu Großer Zchirnstein.

Foto: Martin Zíka

Janovská rozhledna (na snímku vlevo) v době požáru velmi dobře posloužila jako pozorovací stanoviště hasičů.

Foto: Martin Zíka

Kolem požářiště u Mezní Louky lze dojít zatím pouze na začátek Gabrieliny stezky.

Foto: Martin Zíka

Požářiště u Mezní Louky - České Švýcarsko.

Foto: Martin Zíka

Takto vypadá požářiště pod masivy Českého Švýcarska z janovské rozhledny.

Foto: Martin Zíka

Díky zániku smrkového lesa v národním parku České Švýcarsko se dočasně otevřely dosud nezvyklé výhledy, jako je například tento z Mezné k Pravčické bráně.

Foto: Martin Zíka

Není to poprvé, co se krajina Českosaského Švýcarska ocitla bez stromů. Tentokráte však za to nemohou dřevorubci. Toto je pohled z Janovské rozhledny k masivům Schrammsteinů nad labským kaňonem.

Foto: Martin Zíka

ČEské Švýcarsko vítá návštěvníky. Ti však ještě nějaký čas musejí tolerovat, že některé turistické trasy nejsou prostupné. Jednou z nich je i naučná stezka Okolím Pravčické brány. Informace o aktuální situaci najdete na webu správy národního parku: www.npcs.cz.

---