AKTUALIZACE: 29.5.2026

Publikováno: 17.9.2025

PŘECHOD KRKONOŠ

Na přechod Krkonoš si troufnou děti i pokročilí dospělí, jako my.

“Zkusíme třeba zase přejít Krkonoše normálně s batohama. S dětmi to byly před lety pěkný dovolený a s “klubem” jsme to ještě nezkoušeli...” Tak nějak by mohl začínat román o našem jednom letošním vícedenním dobrodružství, které bychm mohli označit za nejsilnější zážitek letošního léta. A že by tento náš „výlet“ třeba na nějaký zajímavý román vydal…. Ale pěkně popořádku:

TÝDEN V NAŠICH NEJVYŠŠÍCH HORÁCH

Během léta jsme jako Odbor KČT Benešov nad Ploučnicí absolvovali téměř týdenní pobyt v Janských lázních v Krkonoších, odkud jsme dělali výlety do okolní krajiny. Mimo jiné jsme podnikli výstup na Sněžku - lanovku nahoru a po svých dolů. Krkonoše s manželkou milujeme a i ostatní členové naší bandy si tento pobyt užívali.

Když během podzimu minulého roku přišla na přetřes otázka “Co v létě?”, variant bylo hned několik. Padaly návrhy na pobyt na Šumavě či jinde, ale také právě třeba ono “ Zkusíme třeba zase přejít Krkonoše normálně s batohama”. Slovo dalo slovo a začalo se plánovat. Zvolili jsme pobyt na Šumavě v srpnu a Krkonoše v červenci. Nakonec byla ke Krkonoším zvolena 3 denní varianta s přenocováním v boudách. Celková délka trasy, kterou jsme chtěli ujít (poměr “něco vidět” a “nezničit se”) se ustálila na 50 km. Vzhledem k časovým možnostem pak provedení od 21. 7. 2025 do 23. 7. 2025. Program vypadal následovně:

1. den - přesun vozidly na start na Pomezních Boudách, následně bouda Jelenka, Svorová hora, Sněžka, Luční bouda (přenocování)
2. den - Cesta Česko-polského přátelství, Petrovka, Mužské kameny, Černé sedlo, Vysoké kolo, Labská bouda (přenocování - kdo chtěl, zašel si ještě na Pančavský vodopád)
3. den - Pramen Labe, Krakonošova snídaně, Mumlavský vodopád, Harrachov.

Obrovskou neznámou bylo samozřejmě počasí, kdy Krkonoše umí překvapit samozřejmě vždy, ale jak se blížil termín akce, předpovědi počasí byly tajemné jako hrad v Karpatech.

Ale co - tak jsme to vymysleli a tak to prostě i udělali. Po příjezdu na Pomezní Boudy nás mile překvapilo sluníčko a příslib, že by to snad mohlo chvilku vydržet. Tak jsme si udělali jedno pěkné foto a hurá do kopce. Kdo zná profil této trasy, dá mi jistě za pravdu, že Sněžka od Pomezních Bud není zadarmo a ony stovky výškových metrů a batohy s vybavením na několik dní dají zabrat.

Ale i přes věkově pestré složení týmu (od 11 do 75 let) jsme to na Sněžku nakonec všichni zvládli, ačkoliv se občas někdo kochal krajinou podezřele dlouho :-) . Na Sněžce bylo nádherně - co vám budu povídat. Extrémní davy lidí, kterými nám stále vyhrožují v televizi, se asi někde zasekly a ačkoliv jsme zde nebyli sami, užili jsme si těch pár chvil zde.

NIKDY NEPODCEŇUJTE POČASÍ V HORÁCH!

Počasí ale začalo naznačovat, že všechno dobré jednou končí… Tak jsme se vydali k Luční boudě, kde jsme měli sjednáno ubytování. Došli jsme tam právě včas - jen několik málo minut po našem příchodu začalo pršet, a to tak, že jsem tolik vody najednou snad nikdy neviděl. Ubytování ale bylo skvělé a zasloužená večeře taky.

V noci jsme pak nabrali sil a druhý den jsme opět byli v plné síle připraveni na kilometrážně nejdelší úsek. Po dokonalé snídani jsme vyšli ven a v prvních minutách vzdorovali dešti a následně mlze. Ale jako v jedné pohádce - vše se nakonec v dobré obrátilo a ačkoliv nebylo vysloveně slunečno, alespoň nepršelo a i mlha se zvedla.

Užívali jsme si nádherná panoramata a skoro prázdné cesty Krkonošemi. Cestu někteří z nás znali již z dřívějších dob, ale stále a znovu člověk žasne nad krásou a majestátností matky přírody. Ostatně spíše nežli slovní popis Vás odkážu na fotopřílohu článku. Po příchodu na Labskou boudu se ještě někteří z nás vydali k Pančavskému vodopádu a Prameni Labe. Akorát s příchodem zpět na Labskou boudu začalo pršet jako v americkém filmu. Po sprše, večeři a dopovězení si toho, co jsme si po cestě říci nestihli jsme opět ulehli k zaslouženému spánku.

Třetí a poslední den byl ve znamení přiblížení se k Harrachovu. Po krátkých zastávkách na Krakonošově snídani a u Mumlavského vodopádu jsme zdárně došli k cíli. Zde jsme se rozdělili na 2 skupiny - jedna se vydala autem pro ostatní auta zpět na Pomezky (toto jedno jsme si zde nechali právě z tohoto důvodu) a druhá skupina měla asi 2 hodinky čas na jídlo a procházku. Po setkání obou skupin jsme odjeli z Krkonoš domů.

Co říci závěrem? - 19 účastníků, 3 dny, okolo 50 km, já 16 kg batoh (nesl jsem i věci dětem plus něco navíc), slunce, voda, teplo, zima - skvělá parta a mnoho krásných zážitků. Doporučuji všem, kdo takto naše nejvyšší hory ještě nezažil, ať to při první příležitosti napraví.