AKTUALIZACE: 5.11.2024
Publikováno: 04.4.2023
Rubrika: Technická památka
Region: Zahraničí - svět • Destinace: mimo destinaci
OLBERNHAU – SCEZOVACÍ HUŤ GRÜNTHAL
Jednu z památek UNESCO v Krušnohoří máme hned na hranicí.
Málokterý horský masiv na světě vydal lidstvu tolik nerostných surovin jako naše Krušné hory. V této souvislosti se podíváme hned za hranice nedaleko Hory Svaté Kateřiny na jednu z památek UNESCO, která opravdu stojí za návštěvu. Týká se dobývání drahých kovů v okolí Olbernhau, které zde prosperovalo již v dobách středověku.
Foto: Aleš Háva
Szecovací huť - pohled na nejvýznamnější objekty v areálu huti
Krušné hory jsou fascinující krajina, pro mne životní láska na první pohled. Z české strany strmě stoupají z nížin a rovin řek Ohře a Bíliny, z německé strany jen velmi zvolna klesají do německé krajiny. Václav Cílek by mohl vyprávět.
Co mne na Krušných horách fascinuje ještě více, je jejich historie těžby, dobývání a úpravy nerostného bohatství. Zařazení do prestižního seznamu UNESCO si právem zaslouží. A přestože na české straně není těch důlních děl málo (odkazuji na knihy Michala Urbana a kolektivu: Horní města Krušných hor), je německé strana děravá jako ementál. Takže jsem si předsevzal, že napíšu takový malý seriál: Saigerhütte Olbernhau - Grünthal, Besuchsbergwerk Ehrenfriedenstal, Pohla a Marie Louise Stolln v lázních Berggiesshübel.
Historie hornictví v Krušných horách kopíruje sinusoidu. Doby rozkvětu vždy střídají epochy úpadku, a to dle odbytu. A tak slavnou éru dobývání stříbra nahradila epocha dobývání cínu, tu zase nahradila etapa dobývání mědi. A tak to jde až do dnešních dnů – přes dobývání a těžbu uranu až po plánovanou těžbu lithia. Holt, hory Krušné jsou takovou pokladnicí Česka i Německa.
Návštěva Saigerhütte Olbernhau je velmi snadno dostupná autobusovou linkou Ústeckého kraje, neboť skvostný hutní areál se rozkládá hned za hraniční čarou. Scezovací huť založil roku 1537 Hans Leonhardt, důlní mistr z Annabergu. "Saigerhütte Olbernhau - Grünthal" je unikátním svědectvím o hutnictví neželezných kovů ve světě od roku 1537. Za svůj název vděčí tavícímu procesu pro odstříbření surové mědi, který byl ve své době revoluční. Jednalo se o proces, při kterém se využívalo řádově lepší rozpustnosti stříbra v olovu než mědi. Tento proces detailně popsal Georgius Agricola v deváté knize svého díla „De re Metallica“.
Za malou hutní bránou se rozprostírá areál Saigerhütte. V dobách, kdy Evropa byla zmítána válkami a zejména po neblahých zkušenostech z Třicetileté války, byl areál obehnán zdí dlouhou 1019 metrů a 2,1 metrů vysokou se střílnami, která byla vystavěna v letech 1656 až 1694.
Největším objektem Saigerhütte je panský dům z roku 1560. Nová stálá expozice „FA Lange a střešní měď“ byla otevřena 9. září 2022 v Muzeu Saigerhütte Grünthal na 6. Dni saských horníků, hutí a horníků. Stálá expozice, která doplňuje muzeum Saigerhütte, je k vidění v prostorách bývalého panského sídla Saigerhütte – Neue Factorei – v otevírací době muzea.
Naproti panskému domu se ve skladu měděného zboží nachází ústřední expozice k historii hutního komplexu. Unikátní je zejména sbírka měděných mincí, které se zde ve třech obdobích razily, a to v letech 1621 – 1623, 1751 – 1764, 1803 – 1825.
V centru rozsáhlého areálu se nalézá vycezovací huť zvaná též dlouhá. Bohužel, tento objekt byl z „bezpečnostních důvodů“ roku 1952 zbořen. Dnes se v podstatě jedná o skanzen pod otevřeným nebem.
Kolem dlouhé huti jsou seskupeny další budovy, např. Dům s hrázděným štítem a věžičkou – hutní výčep. Právo várečné a výčepní dostal majitel huti již při jejím založení. Za výčepem u obvodové hradby dále stojí škola a tesařský dům.
Výstavná budova s nádherným zdobeným štítem a arkýřem (původní objekt z roku 1585) je nazývána domem směnového mistra. V té době již stála na střeše hřebenová věžička se 2 zvony. Malý zvonek zvonil dělníkům na směnu, která trvala od 4:00 ráno do 18:00 večer. Velký zvon zazvonil, když došlo k požáru. V hutním hostinci a domě směnového mistra se dnes nalézá Hotel Saigerhütte.
Na druhé straně ulice stojí tzv. Nový hamr. Byl uveden do provozu po zastavení malého hamru v roce 1586. Pracovala v něm tři kladiva poháněná současně jednou vačkovou hřídelí na vodním kole o průměru cca 8,5 metru. Druhé vodní kolo pohánělo měchy zde instalované kovářské výhně. Cípy na komíně mají symbolizovat klobouk kurfiřta – tehdejšího majitele huti. Je-li dostatek návštěvníků a v potoce dostatek vody, je možné vidět hamr v provozu. Takže určitě stojí za návštěvu.
Na břehu Načetínského potoka stojí Starý hamr. Jako nejstarší ze 4 hamrů v huti byl postaven roku 1537. Byl v provozu až do roku 1914. Od roku 1961 je zde museální expozice.
Nejmladším objektem v areálu Saigerhütte je elektrárna z roku 1905/1906. Starý parní stroj z roku 1909, který je již opět funkční, byl slavnostně uveden do provozu 6. června 2015 u příležitosti dobrodružných dnů „Montane Kulturlandschaft Erzgebirge“. Obohacuje oblast a lze ji v budoucnu navštívit při zvláštních příležitostech, jako je Den muzeí, Den mlýna, Den otevřených památek nebo v rámci veletrhu "LebensArt" .
Fotografie k článku:
Komentáře k článku:
Máte-li k článku zajímavou doplňující informaci, připojte ji jako komentář:
Komentováno: 09.11.2023
Na jaře jsme místo navštívili v rámci cyklistického přejezdu Krušných hor. Opravdu pěkná expozice a velmi pěkně zachovalá stará architektura. Něco takového na české straně asi neuvidíte. M. Zíka - KČT Děčín
