NA ZLATÉ STEZCE POD HAZMBURKEM

Ochutnávka trasy, kudy přede mnou kráčely české dějiny.

Tak jsem si tuhle ke konci října řekl, že když všechno kolem zlátne, bylo by fajn projít si kousek Zlaté stezky Zemí hradů. Ta se táhne dobrých devadesát kilometrů od Ústěku přes četné vrcholy, z nichž mnohé posloužily jako strategicky výhodné místo pro vybudování pevné tvrze. Nakonec končí u vodního hradu Budyně. Vybral jsem si právě úsek, kde trasa přechází z Českého středohoří do úrodných rovin Dolního Poohří.

Foto: Karel Veselý

Hrad Hazmburk neboli Hanžburek, jak říkají místní, někdy též Klapý je zajímavý tím, že se z něj dochovaly v podstatě jen dvě věže. Jedna z čediče a druhá z pískovce. Černá a bílá.

Byla to velmi příjemná desetikilometrová procházka po červené turistické trase ze stanice Třebenice město (kde je mimochodem moc pěkné muzeum českého granátu) kolem hradu Hazmburku do Libochovic. Měl jsem štěstí, že se od nedaleké řeky Ohře začaly plížit podzimní mlhy, které spolu se slábnoucími paprsky slunce vytvářely melancholickou náladu.

Na každém kroku mne provázel pohled na dvě mohutné věže hradu Hazmburku, které jakoby spolu tančily, jak se měnila perspektiva pohledu. Jedna z nich slouží jako rozhledna, ale tentokráte výhledy nebyly slibné, a proto nemělo cenu pokoušet se o výstup k hradu. Právě naopak, zajímavé byly ty nálady zamlženého podhradí.

Cesta, kterou vřele doporučuji i vám, vede převážně polními cestami skrze pilně obdělávanou krajinu. Mozaika polí a pastvin. Jen závěrečný asi kilometrový úsek po silnici před Libochovicemi byl trochu protivný. S vědomím, že trasa vede k jedné z nejnavštěvovanějších historických památek Ústeckého kraje, se podivuji nad tím, že ještě nikoho nenapadlo vybudovat zde příjemnou stezku pro pěší a cyklisty, což by třeba v Německu už dávno bylo, ale...

Závěrečnou pauzičku před nástupem do návratové lokálky jsem si dal přímo u řeky tiše plynoucí kolem libochovického zámku. I tady už skončila hlavní turistická sezóna a tak mi společnost dělaly pouze krásné sochy vystavené v parku.

V létě, když slunce zapadá mnohem později, by se dal ještě podniknout výšlap do přírodního parku Dolní Poohří kolem Evaně nebo by se dalo pokračovat po červené (ale jinak Zlaté) stezce Zemí hradů k vodnímu hradu v Budyni. Ale teď už se začne brzy stmívat... tak příště.

Fotografie k článku:

Foto: Karel Veselý

Foto: Karel Veselý

Již na pláních u Hanžburku, mě zaujal hrádek Košťálov s Milešovku. Výrazné body Českého středohoří.

Zlatá stezka Zemí hradů k hradu Hazmburku.

Foto: Karel Veselý

ÚPlně vidím ty zbrojnoše, jak si to tudy ve středověku šlapali k hradu. To se na polích v jeho okolí ještě lopotili poddaní s volky. Dneska se tu prohánějí mohutné traktory.

Foto: Karel Veselý

Barvičky podzimu pod černou věží Hazmburku.

Foto: Karel Veselý

Za vískou Slatina na horizontu vystupuje posvátný Říp.

Foto: Karel Veselý

Kolikrát jsem už byl pod tímto hradem a vracím se sem znovu a znovu. Magicky přitažlivý Hazmburk. Ačkoli se často dočteme, že hrad patří do Českého středohoří, ve skutečnosti už je to nejvýraznější dominanta Dolního Poohří.

Foto: Karel Veselý

Vida, poslední pozimní cykloturista na Libochovicku.

Foto: Karel Veselý

V dáli zřím už Libochovice a přírodní park Dolní Poohří, cíl dnešní výpravy.

Foto: Karel Veselý

No, to budu určitě na Zlaté stezce Zemí hradů.

Foto: Karel Veselý

Zámek Libochovice odpočívá po sezóně.

Zlato se už sype ze stromů u libochovického zámku.

Foto: Karel Veselý

Zlato se už sype ze stromů. Ještě týden, dva a navštíví nás pravidelná podzimní depka. Čas, kdy usedám k počítači a zpracovávám obrázky, které jsem ulovil během léta. To mi vždycky zlepší náladu.