ZTRACENÁ ZÁKOUTÍ TEREZÍNA

aneb kdyby terezínské stěny a krovy mohly mluvit...

Více jak tříhodinová prohlídka běžně nepřístupných objektů v areálu bývalé vojenské pevnosti Terezín, a to v doprovodu erudovaného a zaníceného průvodce Mgr. Jiřího Hofmana, Ph.D.

Foto: Aleš Háva

Nově rekonstruovaný Wiesnerův dům v Terezíně.

Jsou akce, které nemohu nechat bez povšimnutí. Jedna taková se naskytla, tudíž jsem neodolal a do Terezína se vydal. Přesně v duchu latinského: "veni, vidi, vici", přišel jsem, viděl jsem a zažil jsem. To vše s erudovaným a zaníceným průvodcem.

Sraz byl v retranchementu č. 5 v infocentru a nové musejní expozici s názvem Terezín - město změny. Nad modelem pevnosti se uskutečnila přednáška o vzniku, vývoji, historii a současnosti vojenské pevnosti, tj. probrána byla léta tereziánská, prusko - rakouské války, 1.světová válka, zřízení a provoz židovského ghetta, jakož i doba poměrně nedávná, kdy Terezín sloužil jako posádkové město Československé lidové armády.

Následně se vyrazilo do ulic. Zastávka první byla na náměstí, kde průvodce komentoval následné stavební objekty - poštu, obecní úřad a kostel.

Zastávka druhá - vojenský lazaret, kterým jsme byli provedeni od sklepa až po půdu. Objekt nápadně podobný pražské Invalidovně, dnes však léta nevyužívaný, prázdný a nezadržitelně chátrající. V jedné z četných místností skonal i neblaze proslulý atentátník Gavrilo Princip, který zavraždil rakouského následníka trůnu - arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este.

Zastávka druhá - prachárna v bezprostředním sousedství Dělostřeleckých kasáren (dnes vysoká škola aplikované psychologie) a Drážďanských kasáren, u nichž se bortí nejen střechy a krovy, nýbrž i obvodové zdi. V prachárně jsme si dosytosti užili jak klenutého sklepení, tak skladovacích prostor nad nimi, kde se v minulosti deponovaly sečné a palné zbraně, jakož i lafety pro pevnostní děla. V dobách užívání Československou lidovou armádou byl tento neuvěřitelně rozlehlý a rozsáhlý prostor stavebně rozdělen na divadelní a projekční sál, tělocvičnu pro sálové sporty a posilovnu.

Zastávka třetí byla v parku u pavilonu věnovaného rakouským granátníkům. A tak jsme se z úst průvodce dozvěděli o sousoší, které tam bylo a už zase není. Inu, naše národní dějiny jsou plné přehmatů a umělecká díla, zvláště ta poplatná době, strádají také.