ZÁMEK JEZEŘÍ

Jezeří po deseti letech

Zámek Jezeří jsem v průběhu let navštívil podruhé a nabízím srovnání jako inspiraci pro ostatní, poznatky a poznámky k probíhající záchraně chátrající památky

Foto: Aleš Háva

Pokoj s loveckými trofejemi

Po deseti letech na Jezeří

Jsem čím dál starší, tudíž jsem se jednoho dne, kdy teploty mírně poklesly, rozhodl, že po deseti letech navštívím zámek Jezeří. Z Varnsdorfu s několika přestupy jsem dorazil až do Černic, odkud to jsou k zámku ještě 3 kilometry. Dorazil jsem úspěšně, koupaje se ve vlastním potu. Nabídnuty mi byly dva okruhy, jeden s průvodcem, druhý bez průvodce, Zakoupil jsem oba.

Trocha historie nikoho nezabije

Předchůdcem dnešního zámku býval středověký hrad Eisenberg. Přestavba středověkého hradu na renesanční zámek byla dokončena v roce 1549. Výčtem tehdejších majitelů a správců se nehodlám zabývat, informace tohoto druhu jsou jak na webu zámku, tak na wikipedii. Podstatná informace je, že tehdejší majitel zámku Jan Mikuláš Hochhauser z Hochhausenu byl za účast na stavovském povstání v roce 1618 potrestán konfiskací majetku, který připadl "k ruce jeho císařské milosti" Ferdinandu II. Císař daroval Jezeří společně s řadou dalších konfiskovaných panství listinou z 15. března 1622 knížeti Karlu z Lichtenštejna. Nový majitel jej téměř přesně o rok později (24. 3. 1623) prodal Villémovi ml. Popelovi z Lobkowicz na Bílině.

Éra rodu Lobkowitzů

K rozsáhlým rekonstrukcím došlo až za syna Františka Viléma – Ferdinanda Viléma z Lobkowicz, který do jejich ukončení nepochybně bydlel na Novém Sedle a na Jezeří začal úřadovat až v roce 1697. K menším přestavbám došlo již v roce 1797, výrazné stavební úpravy byly však zahájeny až v roce 1802. Členění a využití interiérů se z větší míry dochovalo až do současnosti.

Zámek Jezeří ve dvacátém století

Vše začalo Mnichovem. Hned v prvních dnech okupace se usídlil na zámku štáb "SS-Leibstandarte Adolf Hitler". Po skončení 2. světové války přišel zámek i panství na čas zpět do vlastnictví Lobkowiczů; uvádí se, že zdejším hostem býval i ministr zahraničí Jan Masaryk. Po roce 1948 byl zchátralý zámek znárodněn a sloužil různým účelům. Od roku 1950 ho využívala vojenská posádková správa Chomutov, během jejíhož působení došlo k utilitárním úpravám interiérů a zničení zbývajícího vybavení. Roku 1955 budovu převzalo ministerstvo vnitra a o tři roky později se dostala do správy ministerstva školství a kultury. Volně přístupný zámek však dále chátral. V osmdesátých letech dvacátého století se v přímé souvislosti s rozšířováním dobývacího prostoru dolu ČSA počítalo s demolicí zámku. V následujících letech byly báňské záměry revidovány a v roce 1991 pak bylo stanoveno ochranné pásmo souboru kulturních památek v Jezeří, které definovalo rozsah ochranného pilíře nevytěženého uhlí při úpatí svahu. Od roku 1986 začaly vznikat první plány na obnovu památky, ale realizovány byly pouze nejnutnější opravy. Lobkovicové získali roku 1991 zámek v restituci zpět, ale pro vysoké náklady nezbytné k rekonstrukci jej roku 1996 věnovali státu. O zámek tak pečuje Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem.

Hodnocení stavu zámku v průběhu uplynulých deseti let.

Okruh, který jsem absolvoval před deseti lety, je dnes okruhem bez průvodce a zahrnuje zámeckou stříbrnici, pokoje kapucínů, laboratoř alchymisty, oratoř zámecké kaple, lovecké pokoje a hlavní nádvoří. Součástí tohoto okruhu je i sklepení, kde jsou pohádkové bytosti a strašidla.

Okruh s průvodcem byl v době mé návštěvy silně redukován, takže jsem neviděl ani hlavní dvouramenné schodiště, natož opravený divadelní sál. Z velkého salónu (neboli kulečníkového sálu) se vstupuje do jídelny, enfilády, zimní zahrady a též do soukromého apartmánu kněžny v této úrovni a apartmánu knížete o patro výše. Rozložení obytných místností, je v obou úrovních téměř totožné. Apartmány jsou propojeny třemi točitými schodišti. Součástí apartmánu kněžny je malý salón, pro svůj přímý vstup na vyvýšenou zámeckou zahradu zvaný též lesní pokoj. Při shlédnutí těchto soukromých pokojů jistě oceníte důmyslnost, s jakou jsou řazeny a propojeny (včetně společné koupelny se zapuštěnou vanou). Takto jasně zachované členění soukromých obytných prostor umožňuje pochopit i způsob života tehdejších obyvatel zámku.

Co napsat na závěr?

Nemohu napsat, že bych byl zklamán. Zámek se opravuje zevnitř, nikoliv zvenčí, takže stav fasád je neměnný. Ale zámek má novou střechu a všechna okna, což je dobrá zpráva do budoucna. A velmi positivní je skutečnost, že se expozice pomalu ale jistě plní dobovým mobiliářem. Divadelní sál už asi nespatřím, nedovedu si představit, že bych za dalších 10 let absolvoval stejný fyzický výkon. Suma sumárum jsem toho dne poctivě našlapal 12 kilometrů, z čehož 6 na cestě k a od zámku. Děkuji Dopravě Ústeckého kraje za perfektně navazující spoje a přípoje a není to ironie.