SAKRÁLNÍ TURISTIKA V ÚSTECKÉM KRAJI

Církevní památky mají velký význam pro cestovní ruch

Když se jako turista toulám po našem kraji, zejména oblastí Českého nizozemí, tak vnímám, že památky, které nějak souvisejí s vírou v Boha, v krajině výrazně dominují. Ačkoli upřímně věřících oproti době před velkou válkou dramaticky ubylo, to, co v minulosti vytvořili naši předkové vedeni duchovní inspirací, patří dnes k tomu nejlepšímu, co můžeme ukázat návštěvníkům. Bohužel, většinou ale neukazujeme.

Bratrské oltáře u České Kamenice (Lužické hory)

Foto: Martin Zíka

Víra inspiruje k tvoření, ale i k ničení. Je nepochopitelné, že členové různých komunit se pronásledují jen proto, že mají jiné vyznání. Právě to vedlo po Bílé hoře ke vzniku v lesích ukryté modlitebny zvané Bratrské oltáře, kde evangelíci z českokamenického panství vykonávali tajné mše.

V tomto článku se pokusím trochu poodhalit, co se skrývá pod pojmem sakrální turistika. Možná si myslíte, že je to taková turistika, při které se pořádně sakruje, třeba když se vám rozpadnou v půli cesty drahé turistické boty nebo když vás zastihne bouřka na místě, kde není kam se schovat. Ale je to trochu jinak.

Záměrně používám slovo „sakrální“, tedy související s vírou a nikoli „církevní“ tedy v majetku církve. Množství krásných sakrálních památek totiž církvím nepatří, ba právě naopak, v posledních letech spíše sledujeme trend, kdy se církve svých majetků zbavují, což souvisí s úbytkem věřících. Nicméně to nic nemění na tom, že tyto krásné objekty a artefakty vytvořili lidé s pozitivním vztahem k víře. Ještě před sto lety byl duchovní aspekt lidského života velkou inspirací nejen pro umělce - malíře, básníky, literáty, hudebníky, ale i pro architekty, řemeslníky, rolníky... prostě to k životu patřilo.

Sakrální památky potkáváme na každém kroku. Nejsou to jen honosné chrámy, kostely a kláštery, ale také nejrůznější kapličky v polích, křížové cesty skryté v lesích, sochy svatých patronů roztroušené podél cest, křížky a různá zastavení, ba i smírčí kříže. Jsou to dokonce i prameny a studánky s údajně zázračnými účinky a vrcholy hor označené známým symbolem. To jsou všechno stopy víry v něco, co člověka přesahuje a povznáší. V něco, za čím lidé od pradávna putovali, kdysi jako poutníci, dnes převážně jako turisté. Ostatně, z určitého úhlu pohledu je každá turistika sakrální, pakliže pozorujeme a obdivujeme to úžasné Boží dílo, které nás všude obklopuje :)

CO JE TO SAKRÁLNÍ TURISTIKA

Zatímco v západní Evropě je sakrální turistika již zavedeným pojmem, který souvisí s objevováním a obdivováním duchovních památek, u nás je tento druh turistiky teprve v plenkách. A to navzdory tomu, že opravdu máme co nabídnout. Uvažte, že jen v Českém nizozemí (Šluknovsko) je 14 krásných křížových cest, desítka nádherných kostelů a bezpočet drobných sakrálních památek, které se nyní s nemalým úsilím obnovují.

Stále ale chybí propojení těchto památkově chráněných objektů do nějakého smysluplného konceptu. Jako příklad dobré praxe je možné uvést slavnou Svatojakubskou cestu nebo nyní nově vznikající Via Nisa Crucis, která má propojit významná sakrální místa Šluknovska a Frýdlantska.

SAKRÁLNÍ TURISTIKA V PRAXI

Sakrální turistiku lze provozovat individuálně i organizovaně. V tom prvním případě se lidé vydávají na poutní cesty spoléhajíc na to, že jsou na trase zajištěny alespoň základní služby (stravování, ubytování), což u nás často chybí. Novodobým poutníkům tedy nezbývá, než podnikat pouze jednodenní výlety nebo se „odevzdat“ do rukou Božích, že se na zvolené trase vždycky něco najde, což konec konců s věcí souvisí.

Ve případě organizované turistiky jsou to různé zájezdy na známá místa, často v souvislosti s konáním poutních setkání a slavností. Těch se i v Ústeckém kraji každoročně koná několik, například poutní mše na Anenském vrchu u Lobendavy, Mariánské slavnosti v Krupce nebo Loretánské slavnosti v Rumburku. Řada těchto akcí se koná ve spolupráci s německými rodáckými spolky, jejichž členové mnohdy finančně přispívají k obnově některých památek.

SAKRÁLNÍ TURISTIKA JE DŮLEŽITÁ PRO UDRŽITELNOST PAMÁTEK

Poté, co se v České republice odloučily církve od státu, slyšíme stále častěji kritiku poukazující na zanedbaný stav sakrálních památek. Z druhé strany pak zaznívá nářek majitelů, že k jejich náročné údržbě chybí ekonomický potenciál. Církve se pokrytecky domáhají toho, aby stát pečoval o jejich majetky z důvodu památkové ochrany, a přitom nezřídka brání tomu, aby chrámy a kostely byly otevřeny turistům, kteří by mohli být právě vítaným zdrojem peněz. V západní Evropě je taková praxe běžná a souvisí s kvalitním managementem sakrální turistiky.

V našich podmínkách se jako dlouhodobý problém ukazuje nedostatek kvalitních služeb cestovnímu ruchu. Ani spolupráce s majiteli těchto památek, což jsou často právě církve, není ideální. Pozitivní změnu by mohla přinést osvěta zaměřená na některé správce farností, kteří žijí v bludu, že kostely mají sloužit pouze věřícím a nikoli turistům. Jenže co počít, když se věřících nedostává? A opět se můžeme podívat třeba do Německa, Rakouska, Francie, Itálie či Španělska, kde se podařilo mnohé církevní památky zpřístupnit a dilema mezi turisty a věřícími uspokojivě vyřešit, byť v některých případech zase nastává opačný problém zvaný overturismus.

I U NÁS NAJDEME PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE

Příklady dobré praxe směřující k nastartování trendu udržitelné sakrální turistiky můžeme vidět v Ústeckém kraji tam, kde se daří navázat spolupráci mezi vedením měst a obcí s majiteli objektů. Vzorem pro všechny může být městečko Česká Kamenice, které se vydalo cestou rozvoje cestovního ruchu a k tomu využívá i krásné sakrální památky, které má k dispozici.

V gotickém kostele svatého Jakuba Staršího můžete absolvovat prohlídku s výkladem a navštívit věž, která slouží jako městská rozhledna. V sezóně lze obdivovat krásnou poutní kapli Narození Panny Marie, v jejímž areálu se každoročně konají Mariánské slavnosti. V okolí jsou obnovovány skalní kapličky a mimořádně zajímavým místem jsou známé Bratrské oltáře k nimž vede výletní okruh. Vše je propojeno značenými trasami se směrovníky. Podrobné informace ke všem památkám vám ochotně sdělí personál turistického informačního centra. V posledním květnovém víkendu si většinu sakrálních památek v České Kamenici můžete prohlédnout při turistickém festivalu... Funguje to.

Pozitivní cestou se vydaly také některé obce, které svůj kostelík využívají nejen pro konání mší, ale též jako příležitostné kulturní zařízení, kde se konají koncerty nebo přednášky, jako je tomu v Lipové nebo Dolní Poustevně na Šluknovsku. Prostě, když se chce, tak to jde. A konec konců, sakrální památky tímto způsobem nabývají svůj nový společenský význam i v dnešní ateisticky orientované době.

TÉŽ KLUB ČESKÝCH TURISTŮ PŘISPÍVÁ

Sakrální turistiku různými způsoby podporuje i Klub českých turistů. Nejde jen o to, že významné památky jsou propojeny sítí značených cest a cyklotras, které k nim přivádějí návštěvníky. Turisté z KČT také pečují o obnovu a údržbu konkrétních památek. Například v okolí Krásné Lípy na Děčínsku byly místním klubem obnoveny dvě zaniknuvší kaple, a to kaplička svaté Anny u Sněžné nebo kaple svatého Antonína Paduánského (patrona poutníků) pod Vlčí Horou. Již téměř deset let se koná pochod Modré putování Českým Nizozemím, jehož cílem je propojit křížové cesty a významné sakrální památky regionu do Mariánské poutní trasy.

MÁ SAKRÁLNÍ TURISTIKA BUDOUCNOST?

Pakliže budeme chtít, aby nám některé významnější památky nezačaly postupně chátrat a padat na hlavu, stane se sakrální turistika ekonomickou nutností. Což v žádném případě neznamená nutit lidi k návštěvám kostelů, ale mnohem lépe využívat, organizovat a propagovat sakrální turistiku. Obnáší to kvalitní spolupráci církví, vedení obcí, turistického managementu i Klubu českých turistů. Doufejme, že se časem všichni dokážeme domluvit, aby to konečně začalo fungovat.