AKTUALIZACE: 1.8.2025

Publikováno: 12.5.2021

Rubrika: Reportáž z akce / Hory - vrcholy

Region: Teplicko • Destinace: Krušné hory

PO HŘEBENU KRUŠNÝCH HOR

Etapa první: Nakléřov - Moldava v Krušných horách

V kontrastu s konzumním způsobem života, kterému propadla už většina národa, se vypravila skupina mosteckých turistek jen s batohy obsahujícími nejnutnější potřeby pro přežití, aby v několika etapách prošly 240 kilometrů po hřebenu Krušných hor od Nakléřovského průsmyku až do Chebu. Na první etapu z Nakléřova do Moldavy se vydala v polovině června 2019.

Foto: Ivana Jelínková

A je to tady. Mostecké „amazonky“ se vydaly do krušnohorského pralesa. Nebály se vlků nic.

Zpráva z propozic: „Z Nakléřova půjdeme směrem na Fojtovice, Komáří Vížku, Moldavu, atd. Prosím, hlaste se mi, musím zajistit jednoduché ubytování na trase, případně se bude spát venku ve spacáku“. Toto oznámení pořadatelky Ivany Jelínkové (předsedkyně KČT Loko Most) dávalo na vědomí, že akce není vhodná pro křehké dívky typu „fůj příroda“. Naopak bylo přislíbeno, že účastníci prošmejdí ta nejzajímavější místa včetně zaniklých osad, krušnohorských bažin a rašelinišť.

START V NAKLÉŘOVSKÉM PRŮSMYKU

Navzdory včasnému varování se k účasti na první etapě přechodu Krušných hor přihlásilo 8 statečných - Ivka, Hanka, Vlaďka, Marcela, Mirka, Naďa, Dana a Jana. Přesně podle plánu a s dobrou náladou jsme zahájily poznávací výpravu v Nakléřovském v Pensionu u Johnů... a následně vyrazily v dobré náladě po žluté značce k slibně znějící kótě v nadmořské výšce 722 m n. m. zvané „Výhledy“.

VODA + SLUNCE = ELIXÍR MLÁDÍ

V turistických příručkách se píše, že koupel v přírodě omlazuje. Nebylo tedy možné minout Stříbrný rybník, který se namanul při cestě. Vstoupily jsme do něj jako civilizací znavené ženy a po vyčvachtání vylezla z vody samá lepá děvčata. Povedlo se, doteky přírody jsou vskutku blahodárné! Následovalo wellness slunění a pak pochod krásnou lesní cestou padající přes vrstevnice k Zadní Telnici v očekávání, že si v tomto známém středisku zimních sportů a turistiky dopřejeme osvěžení pro útroby.

CHTĚLY JSME UTRÁCET, ALE...

Zábavnou specialitou Zadní Telnice bylo místní „rychlé občerstvení“. Polévka došla, nanuky se hledaly a kofola se netočila, jen rozlévala. Inu, ani po třiceti letech usilovné snahy o rozvoj cestovního ruchu ještě neprostoupila moderní gastronomická kultura hlubokými hvozdy Krušných hor. Ale, kdo ví, možná je to tak dobře. Je to však upozornění pro ty, kdo by nás chtěli následovat, že v těchto končinách je třeba se spoléhat hlavně na vlastní zásoby. Což se v podstatě, až na světlé výjimky, týká téměř celého hřebene.

ZTRÁTY A NÁLEZY

V Adolfově jsme zaznamenali zjistila první ztrátu, někde kdesi v trávě zůstaly zapomenuty nové turistické hůlky. Jest vypozorováno, že pořadatelé akcí mají sklony ztrácet cestou různé artefakty. Někdo zanechá zajícům foťák, jiný zase jelenům hůlky. To je asi tím, že hlava je plně zaměstnána péčí o účastníky, neb je to právě proškolený turistický vedoucí, kdo má zaručit hladký průběh akce, což je někdy nápor. Na druhou stranu jsou všechny tyto věcné ztráty bohatě vykompenzovány krásnými zážitky s přáteli.

HABARTICE V KRUŠNÝCH HORÁCH

Vzápětí jsme se ocitly na krušnohorské magistrále E3. v zaniklé obci Habartice jsme si prohlédly pomník císaře Napoleona, který se zde zastavil a posvačil v památný den 16. 9. 1813. Následovaly jsme jeho příkladu a vyčkaly, zda z blížících se černých mraků dorazí bouřka. Tentokrát jsme měly měly štěstí, nicméně bylo to první varování, že do Krušných hor se rozumný turista nevydává bez pláštěnky, přestože televizní rosnička slibuje jen samé ažůro. V horách se počasí může změnit velmi nečekaně, což vysokohorští turisté dobře vědí.

MOHELNICE A JEJÍ BALVANY

Dalším naším cílem byly mohelnické balvany (mimo značené trasy), ale zda jsme je našly, to si nejsme jisté. Šly jsme přes nádherné rozsáhlé louky kolem přírodní rezervace Černá louka a vychutnávaly si voňavé pastviny s úchvatnými výhledy. Na hranicích zaniklé obce Mohelnice s německou vesničkou Ebersdorf se nám podařilo v najít hraniční sloup z roku 1923, který je jeden ze dvou sloupů v ČR na svém místě. Prošly jsme Mohelnickým údolím se zbytky domů a mostků, o nichž se tvrdí, že mají středověký původ. Magické místo.

FOJTOVICKÉ PLÁNĚ

Přes Fojtovice jsme dorazily na Komáří Vížku, kde jsme měly domluvené ubytování i se snídaní. Celý den jsme si užívaly pohodu a krásnou přírodu. Bylo nám veselo a šťastlivo. A zase ty výhledy do krajiny krušnohorského podhůří. Leč nedělní ráno na Komáří vížce bylo již deštivé. Po skvělé snídani jsme si sbalily svých pár švestek a v pláštěnkách jsme neohroženě vyrazily zpět do přírody.

LYSÁ HORA V KRUŠNOHOŘÍ

Vedoucí výpravy naplánovala výstup na Lysou horu (836 m n. m.). Žádná z nás netušila, že u i u nás máme Lysou horu, takže jsme si tuto specialitu nemohly odepřít. V Krušnohorský průvodce slibuje výhled na Komáří vížku, Fojtovickou pláň, Fojtovice, východní část Krušných hor a na České středohoří. Ani déšť nám nezmařil plán a rozhodly jsme se na vystoupit na vrchol. Kdysi prý na něm bývala výhlední plošina.

CÍNOVEC NENÍ JEN HRANIČNÍ PŘECHOD

Po neznačených lesních cestách jsme se pak znovu napojily na Krušnohorskou magistrálu s naučnou stezkou Přední Cínovec, která nás dovedla kolem rašeliniště na Cínoveckém hřbetu k rekreačnímu Dlouhému rybníku na Cínovci. Na modré obloze už svítilo sluníčko, bylo zase krásně a koupačka. Následná zastávka v restauraci Krušnohorský Dvůr byla zaslouženou odměnou.

VÍTE, CO JE VRCHOVIŠTĚ?

Na Cínovci jsme ještě prošly Georgenfelským vrchovištěm (Georgenfelder Hochmoor). Geogenfeldské vrchoviště je jedno z nejkrásnějších turisticky přístupných kosodřevinových rašelinišť Krušných hor. Již v roce bylo 1926 prohlášeno chráněnou přírodní oblastí a zpřístupněno turistům po haťové naučné stezce, na kterou se přichází z německé strany. Kochaly bychom se masožravými rostlinami déle, leč už nás tlačil čas, protože jsme potřebovaly stihnout večerní horskou lokálku z Moldavy do Mostu. Tak jsme to vzaly po německé straně přes Rehefeld, kudy vede příjemná červená příhraniční stezka.

KONEC ETAPY PRVNÍ A UŽ SE TĚŠÍME NA DRUHOU

Byl to skvělý skvělý víkend v Krušných horách, téměř mimo civilizaci. Poznaly jsme kouzelná místa, o kterých jsme dříve neměly tušení a kde ani dnes nepotkáte pestrobarevné davy turistů. Po celou dobu v našem týmu panovala nefalšovaná turistická pohoda a dobrá nálada. A to ke Krušným horám prostě patří. Tady vysoko nad ruchem měst v náruči příznivých živlů lidská bytost vždy radostně pookřeje. A také jsme nabyly zkušenosti, které zúročíme v dalších etapách pochodu.

Fotografie k článku:

Foto: Ivana Jelínková

A je to tady. Mostecké „amazonky“ se vydaly do krušnohorského pralesa. Nebály se vlků nic.

Foto: Ivana Jelínková

Ačkoli jsme se v Krušných horách snažily asfaltu co nejvíce vyhýbat, občas nebylo zbytí.

Foto: Ivana Jelínková

Zaniklou osadu Habartice připomínají jen základy budov a náhrobní kameny, z nichž už nepoznáte, komu patřily.

Foto: Ivana Jelínková

Převážně lesy nebo pastviny. To jsou Krušné hory.

Foto: Ivana Jelínková

Neexistující obec Mohelnice připomínají mostky, které prý byly postaveny už ve středověku.

Foto: Ivana Jelínková

Takto vypadaly hraniční sloupy s Německem za první republiky. V takto dobrém stavu se zachovaly jen dva. Jeden u Mohelnice v Krušných horách (viz foto), druhý je u Lobendavy ve Šluknovském výběžku. Jo, a všimněte si těch nápisů... na tričkách.

Foto: Ivana Jelínková

Komáří vížka nám poskytla přístřeší. Vede sem sice lanovka (prý nejdelší svého druhu v Čechách), my jsme sem však poctivě došly po vlastních.

Foto: Ivana Jelínková

Dobu, kdy krušnohorské lesy spálily emise z elektráren, už také pamatují jen pamětníci. Dnes už jsou tu opět zelené hvozdy, které si v mnohém nezadají se Šumavou.

Foto: Ivana Jelínková

Dlouhý rybník na Cínoveckém hřbetu v létě vyhledávají milovníci přírodního koupání. Skvěle osvěží i znavené nohy turistů.

Foto: Ivana Jelínková

Jak již bylo řečeno, Krušné hory jsou buď lesy nebo pastviny. A na nich všelijaká podivuhodná stvoření.

Foto: Ivana Jelínková

V sousedství přírodní rezervace Cínovecké rašeliniště se nachází Geordenfeldské vrchoviště (Georgenfelder Hochmoor). Patři mezi nejkrásnější rašeliniště Krušných hor, ale hlavně je turistům zpřístupněno haťovým chodníkem.

Foto: Ivana Jelínková

K naučné stezce Georgenfelským vrchovištěm se dostanete po německé straně z turistického hraničního přechodu na Cínovci.

Foto: Ivana Jelínková

A to už stíháme Moldavský motoráček příhraniční turistickou trasou.

Foto: Ivana Jelínková

Konec první etapy na nádraží Moldava v Krušných horách. Jak si můžete všimnout při porovnání s prvním snímkem, ztráty na životech byly nulové, materiální ztráty minimální. Spokojené úsměvy hovoří za vše. Do průmyslové mostecké „divočiny“ nás doveze motoráček. A už abychom byly zase zpátky!

---