VÝLET ODBORU KČT LOKO ÚSTÍ NAD LABEM VT

aneb lokosobota Cyklistickou stezkou

V sobotu 19. ledna jsme pod vedením Lucky Dvorské podnikli v pořadí třetí letošní výlet z bohaté nabídky našeho letošního lokokalendáře a zdařile tak pokračovali v tradici sobotních putování po vlastech českých.

Foto: Karel Punčochář

Nádraží ČD Litoměřice horní nádraží, u kterého začal výlet

V sobotu 19. ledna jsme pod vedením Lucky Dvorské podnikli v pořadí třetí letošní výlet z bohaté nabídky našeho letošního lokokalendáře a zdařile tak pokračovali v tradici sobotních putování po vlastech českých.

ZAČALI JSME V LITOMĚŘICÍCH

Řada členů, především nelyžníků, pod vlivem příznivé páteční předpovědi neváhala a přišla na místo srazu na ústecké hlavní nádraží Českých drah. Po zakoupení jízdenek do Litoměřic horního nádraží, která nás seniory 65+ stála nepatrných 13 korun českých, jsme přesně načas v 8 hodin a 5 minut odjeli do Lovosic, kde jsme přestoupili do lokálky a již v 8 hodin 42 minut jsme vystupovali na horním nádraží v Litoměřicích, výchozím místě našeho putování.

Po přivítání nás vedoucí výletu Lucka seznámila s trasou výletu s dodatkem, že bude možné trasu měnit s ohledem na stav terénu. Modrá obloha nad hlavou a teplota pár stupňů pod nulou byla předpokladem pěkného výletu.

OPĚT JSME SEŠLI ZE ZNAČENÉ TRASY

U nádraží stojící rozcestník nabízí hned tři barvy turistických tras. Pro nás na začátek Lucka vybrala tu žlutou, směřující na Radobýl. Značení bylo po městě celkem bez problémů, nebloudili jsme, však jsme také tudy nešli poprvé. Ale ouvej. Hned jak jsme opustili městskou zástavbu, stalo se nám to, co i v loňském roce, že jsme nad zahrádkářskou kolonií přehlédli nevhodně umístěnou značku, které ani nepředcházela směrová šipka. Po pár stovkách metrů nám náš omyl došel a někteří si i vzpomněli, kde jsme měli odbočit.

ZDOLALI JSME NEJVYŠŠÍ VRCHOL NA TRASE

Další průběh trasy již pokračoval bez problémů. Pod Radobýlem všichni v odhodlání nastoupili k výstupu na jeho vrchol a bez problémů jej v pohodě nepříliš zadýcháni také zdolali. Vrchol kopce vysokého 399 m n. m. je součástí Přírodní památky Radobýl. Přírodní památka zahrnuje jižní svah vulkanického čedičového kopce. Nejzajímavější je těžbou odkrytá lomová stěna, na které můžeme pozorovat různě nakloněné sloupce čediče. Při sesuvech půdy se vytvořila deset metrů dlouhá puklinová jeskyně. Oblast je také místem výskytu skalostepní vegetace - rostou zde divizna brunátná, bělozářka liliovitá nebo kozinec bezlodyžný. Takže kdo jste na kytičky, tak vyrazit ve správný čas. Z travnatého vrcholu se nabízí nádherný výhled po okolí. Spatříte např. panorama Českého středohoří, údolí řeky Labe i roviny České křídové tabule, z nichž vystupuje hora Říp. Tedy pokud je dobrá viditelnost, což dnes bohužel nebyla. Hora je blízce spjata s básníkem K. H. Máchou, který z vrcholu spatřil požár, který vypukl v Litoměřicích a vydal se na pomoc. Po dlouhém běhu, vysilující práci a uřícení si přivodil nachlazení, kterému o pár dní později podlehl, proto je pro připomenutí na vrcholu ten obrovský kovový kříž. Po krátkém odpočinku a tradičním focení jsme se vydali na sestup s vrcholu dolů k rozcestníku.

DOŠLO NA AVIZOVANOU ZMĚNU TRASY

U rozcestníku jsme se po vzájemné dohodě rozhodli nepokračovat dolů do Žalhostic na původně plánovanou labskou cyklostezku, ale chvíli zpět po žluté a dále neznačeně po silnici jsme došli na kraj obce Michalovice. Zde jsme odbočili u zajímavé místní navigace na cyklotrasu č. 3058 směrem ke Třem kopcům. Je to úžasná lokalita se třemi nevysokými holými kopečky, ze kterých jsou nádherné výhledy na bohatě členěnou krajinu Českého středohoří. Po cyklotrase jsme následně dorazili do obce Kamýk v skrytu doufajíce v otevřenou hospůdku. No bylo by to milé překvapení, ale jak už to v této roční době chodí, překvapení se nekonalo. To nám ovšem náladu nezkazilo a na pěkně upravené návsi jsme si lehce odpočinuli, pojedli a popili z vlastních zásob a došlo i na tradiční debaty.

DÁLE NÁS PROVÁZELA MODRÁ ZNAČKA

Z návsi nás potom provázela obcí stále vzhůru modrá značka směřující do Sebuzína, který je už součástí našeho Ústí. Při zpětném pohledu na vrchním konci obce je dobře vidět na známou siluetu zříceniny hradu Kamýk. Za obcí se už cesta noří do lesa a stále stoupá až k rozcestí Pod Plešivcem, jehož zdolání jsme tedy ani náhodou v plánu neměli. To si necháme až na jindy. Pár metrů dál stojí vpravo nad cestou nádherná kaple Narození sv. Jana Křtitele z roku 1660. Kapli dala zbudovat Sylvie Kateřina markraběnka bádenská, majitelka panství Lovosice-Kamýk. Dále jsme již šli většinou s kopce nebo po vrstevnici přes rozcestí Pod Trabicí a Kostelní sedlo dolů do Sebuzína. Vzhledem k teplotě pod bodem mrazu byla cesta naštěstí pevná, bez jindy všudypřítomného bahna a tedy nezmazáni.

ZE SEBUZÍNA DO CÍLE V BRNÉ PO LABSKÉ CYKLOTRASE

V Sebuzíně jsme se krátce zastavili u barokní kaple sv. Vincence z Ferrary z roku 1745 a domluvili se na dalším pokračování výletu. Zde se s námi rozloučila lehce unavená nejmenovaná dvojice, a tak se nás zbývajících třináct vydalo na poslední tříkilometrový úsek výletu po labské cyklotrase do Brné, kam jsme došli plni příjemných zážitků.